Slavnost Zvěstování Páně

Audioverze

Lk 1,26–38

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.

Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.

Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“

Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“

Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“

Maria řekla: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

Zamyšlení
Církev se nabízí jako „rodina mezi rodinami“, otevřená svědectví víry, naděje a lásky v dnešním světě. Je to domov s otevřenými dveřmi – protože je matkou.

Podobně jako Maria jsme zváni nebýt uzavření do sebe, ale vycházet: opouštět své jistoty, své „chrámové zdi“ a jít vstříc druhým lidem. Církev má doprovázet život, podporovat naději a být znamením jednoty.

To znamená stavět mosty tam, kde jsou propasti, bořit zdi, které rozdělují, a zasévat semena smíření.

Maria svým „ano“ ukazuje, že skutečná víra není jen myšlenka, ale odvaha svěřit svůj život Bohu – i když nerozumíme všemu. Právě z tohoto postoje se rodí nový život pro svět.

(Fratelli tutti, 276)

Závěrečná modlitba
Bože, vyznáváme, že se tvé Slovo stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn, náš Vykupitel, se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať i my máme účast na jeho božství.

Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

(Vstupní modlitba)