Diecézní kalendář 2027, plný kuchařských receptů, již v prodeji

Diecézní stolní kalendář na rok 2027 je tentokrát ve znamení vzájemného poznávání skrze kuchyně domácností či far. Napříč diecézí byly jsme posbírali kuchařské recepty od žen i mužů, recepty, které zaznamenávají v jejich okolí úspěch. Neváhali, a podělili se o ně s celou naší diecézí.  V každém týdnu v roce tak naleznete v kalendáři slané či sladké jídlo, případně i dezert.

Slovo pomocného biskupa Mons. Prokopa Brože

Drazí přátelé, bratři a sestry,

otvíráte kalendář královéhradecké diecéze, v němž vás každý týden čeká překvapení v podobě receptu na pokrm, který byl připraven někde na plotně nebo v troubě naší diecéze. Tento rok proto nebudeme procházet ani interiéry, ani exteriéry našich kostelů, far, dvorců a domů, ale budeme putovat od kuchyně ke kuchyni, do míst, kde se v našich domovech dlouhodobě ladí chutě. Chuť, podobně jako další smysly, tvoří brány do lidského světa. Díky těmto přístupům je možné se lidského světa účastnit, sdílet ho a dále ho rozvíjet. Do kuchyně můžeme vstupovat, jen když jsme při smyslech. Předpokládáte, že vše zde má své místo, což můžete zjistit především zrakem. Některé zásuvky, pixličky, dózičky, přihrádky, zásuvky a celé police mají aktuální popisky, jiné svou původní podobu každodenním používáním ztratily, jiné zas byly přelepeny a slouží jiným účelům. A tak se kuchyně stává svědkem každodenního dění. Chtělo se mi napsat němým svědkem, ale to není pravda. Každá příprava pokrmu oživí kuchyňský prostor celou řadou zvuků: příslovečná ranní příprava kávy, varná konvice, otvírání a zavírání lednice. Škrabání, krájení, míchání, smažení a pečení. Tento koncert pomalu nabírá na síle a pak v určitém okamžiku ustává. Pokrmy jsou připraveny. S rozeznělými zvuky se kuchyňská atmosféra proměňuje v království vůní. Jsou vůně, které představují pachový základ každé kuchyně. Nevíte úplně proč a odkud, ale je tam. Libější složky tohoto základu vítáme, nelibě neseme pachy, které působí až otravně. To si musí řešit každá kuchyně po svém. Když pak začneme vařit, otvíráme úplně nový svět. Často začínáme smažením cibulky – od loupání, přes krájení až po smažení je celá atmosféra v tu ránu změněna. Do toho vůně vařené zeleniny, příprava syrové zeleniny – okurky umí být až neskutečně aromatické. Svůj svět vůní přináší příprava masných pokrmů. Syrová podoba masa vyžaduje velmi pečlivou pachovou obhlídku – a musí obstát. První okamžiky pečení nebo smažení nevykazují valnou úroveň vůní, ta se dostaví až později. Tedy v okamžiku, kdy se konečně dostáváme ke smyslu, kterým jsme začali – k chuti.

Chuť se během lidského života vyvíjí. Co chutná dospělému člověku, nechutná malému dítěti. Chuť stravy dítěte je jiná, než chutě, které patří na stůl dospělé společnosti. Z duchovního hlediska je velmi důležité, abychom uměli pracovat s chutí k životu. Je nutné žít s chutí! Jenže patří k lidské zkušenosti, že přicházejí situace a vztahy, v nichž se chuť žít vytrácí. A tak se člověk stává otráveným, je plný jedu a zášti, černých myšlenek, jízlivosti a je nerudný. Víme ze zkušenosti, že během nemoci člověku nechutná. Chuť se vrací až s blížícím se uzdravením.

Kdy ztrácí člověk chuť k životu? Ještě nám zbývá jeden smysl – hmat. V lidském těle nemáme jen senzory na dotek, ale hmat představuje propojení lidského těla s duší a duchem a stává se smyslem lidské intimity. Lidské nitro, lidské srdce je místem, kde se rodí, rozvíjí a zraje láska. Když je tento smysl nemocný, nechutná nám život. Schází nám radost, nic nás netěší, jsme otrávení. Pán Ježíš použil pokrm a nápoj – chléb a víno –, aby do něj vložil svou vlastní intimitu, lásku, kterou nepřestává sdílet s Otcem a kterou nám svým Duchem udílí, daruje. Právě v eucharistii se dostáváme do velmi specifické kuchyně. V jejím čase se očišťují naše smysly, abychom jimi uměli vnímat a přijímat život v co možná plné míře, a současně se očišťuje a sytí naše srdce, abychom je uměli v radosti a pokoji vzkříšeného Krista rozšiřovat na vše a všechny, kteří do našeho života přicházejí. Kéž jsou recepty v letošním kalendáři znamení pohostinnosti, v níž se s kouzlem a uměním našich kuchyní otvíráme bližním kolem nás. Opravdu, z různých koutů a míst naší diecéze – můžeme se těšit na zajímavá překvapení! – k nám bude pronikat pohostinnost kuchyní a domácností! A do našich kuchyní ať nepřestává vnikat chuť, vůně, světlo a melodie Božího požehnání!

+ Prokop Brož