Slůvko na Velikonoce

Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Tuto větu dobře známe a zpaměti odříkáváme při našich bohoslužbách. Rozjímejme o ní, vždyť krásně shrnuje to, co se právě chystáme slavit.

Hlásání smutné zprávy, uvěření radostnému překvapení a nový život plný touhy po Pánu. To byly velikonoce Panny Marie, apoštolů i dalších prvních křesťanů.
Jak vypadá život křesťanů 2000 let po Kristových velikonocích? Smrti se sami bojíme tak, že o ní raději nemluvíme. Vzkříšení je pro nás tak vzdálené, že žijeme, jako by nebylo, a svou víru často skrýváme. Čekáme na různé lidi, věci a události, ale na Boží příchod do našeho života nikoliv.
A přitom: Kristus svou smrtí smrt přemohl, svým vzkříšením obnovil život a je s námi po všechny dny našeho života, dokud nepřijde, aby nás definitivně uvedl do své slávy. Abychom tváří v tvář bolesti a smrti slyšeli jeho slova: Neboj se! Abychom obklopeni pomíjivou radostí a prázdným životem pochopili: Jen věř!
Jak zvěstovat Kristovu smrt, vyznávat jeho vzkříšení a čekat na jeho příchod? Tak, že posilněni eucharistií v sobě necháme umírat projevy starého člověka, dáme vzejít člověku novému a začneme toužit po Kristu, podobně jako on touží po nás. Zkrátka druhé lidi ze srdce nazvěme svými bratry a Boha milujícím Otcem.

P. Jiří Pešek