29. 6. slaví církev slavnost svatých Petra a Pavla.
Můžete si přečíst zamyšlení k této příležitosti od děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, P. ThLic. Prokopa Brože, Th.D., který je rovněž sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze.
Slavnost apoštolů Petra a Pavla patří k raným křesťanským tradicím. Svatý Petr (vlastním jménem Šimon) patřil do okruhu Dvanácti apoštolů, které si během svého veřejného vystoupení v Galileji povolal sám Ježíš (Mt 4,19). Apoštol Pavel (vlastním jménem Saul nebo Šavel) zakládá své poslání apoštola na setkání se vzkříšeným Kristem, tedy po Ježíšově smrti, před branami Damašku (Sk 9). Spojená úcta k těmto dvěma apoštolům, kteří jsou velmi rozdílní, patří k nejstarší tradici církve, jak např. dokládá sv. Irenej (zemřel kolem r. 200) ve svém díle Adversus Haereses.
Sv. Petr byl Ježíšem Kristem povolán k tomu, aby po svém obrácení povzbuzoval bratry ve víře (Lk 22,32), hlásal evangelium celému stvoření spolu s ostatními apoštoly (Mk 16,15) a aby zastával úřad, který slouží jednotě universální církve, jenž je nesen a vykonáván v síle lásky ke Kristu (srov. Jan 21,15-19). Sv. Pavel byl povolán k hlásání evangelia (Řím 1,1) Ježíše Krista, čímž musel překročit hranice vyvoleného národa (Izraele) a sám coby Žid se stát "všem vším" (1 Kor 9,22), tedy přinést ne-židům to, co patřilo židům: spásu udělenou skrze Mojžíše samotným Hospodinem. Tuto spásu sv. Pavel přináší v Kristově evangeliu všem lidem bez ohledu na národní příslušnost, kulturní či náboženskou připravenost.
Další zprávy
Zakončení školního roku v církevních školách v diecézi
