Milí spolubratři kněží, jáhni, řeholnice a řeholníci, sestry a bratři v Kristu!
Dnes se také obracím na vás, drazí přátelé, návštěvníci novoročních bohoslužeb
v našich kostelech a kaplích.
O půlnoci na slavnost Matky Boží jsem se s mnohými modlil na Polické hoře, skalním bloku mezi vrcholky broumovských stěn, kde původně stával dřevěný kříž, který sloužil jako orientační bod na cestě z Police nad Metují do Broumova. Dnes zde díky opatu Otmaru Zinkemu, OSB stojí centrální kaple Panny Marie Jitřní hvězdy, dílo Kiliána
Ignáce Dientzenhofera z roku 1670.
Ve vzpomínkách jsem děkoval za uplynulý rok sv. apoštola Pavla, kdy jsem putoval s kněžími a jáhny po stopách apoštola národů v Řecku: Filipy, Soluň, Korint, Areopág v Athénách, to byly naše zastávky, naše rozjímání o hlásání Evangelia včera i dnes. Víra, naděje a láska, sloupy našeho duchovního života, jako i naše foto u sochy Aristotela
v Soluni. Boží zjevení a řecká filozofie, víra a rozum, to jsou základy, kořeny naší civilizace, jak nám to připomněl při své návštěvě Svatý otec Benedikt XVI.
Cyrilometodějská a svatováclavská tradice spojené s kultem mariánského paladia, to jsou kořeny našeho náboženského kulturního i politického života. Z nich se odvíjejí všechny pozdější tradice, na nich stavěly dynastie našich panovníků, z nich čerpá naše víra.
Povzbuzeni ve víře jsme mohli děkovat za dar svobody, kdy se po svatořečení Anežky České otevřela naše cesta do svobody. Byl to a je to kříž, který neukazuje pouze cestu Broumovskem, ale ukazuje i nám cestu po měsících nového roku L. P. 2010.
Prožíváme léta hospodářské krize, kterou zapříčinily konzumismus, naše sobectví a nezodpovědnost. V krizových momentech se hledá také nepřítel. Po letech příměří a vzájemného respektu vyhlašuje militantní ateizmus svou válku naší víře. „Papež“ současného ateizmu říká: „Jedním z velkých světových zel je víra. Je srovnatelná s virem neštovic, ale obtížněji vyhubitelná.“ O vyhubení naší víry se pokoušeli již jeho předchůdci téměř po tři staletí. Revoluční armády ve francouzské Bretani na počátku 90.
let 18. století skoncovaly se svými odpůrci v pekařských pecích. Obětí tohoto holokaustu se stali děti, starci i těhotné ženy. Víru se snažili vyhladit i ctitelé hákového kříže. Ctitelé rudé hvězdy se srpem a kladivem ve jménu ateizmu umučili a zmasakrovali miliony věřících v gulacích celého Sovětského bloku, v Číně, Kambodži, severní Koreji a v mnoha dalších zemích světa. Tito všichni odstraňovali kříž ze škol, ze soudních síní, ulic i náměstí, dokonce i z kostelů.
Kříž je tajemstvím Narozeného v Betlémě, podle kterého počítáme náš letopočet. To je ukazatel cesty! Na kříži se setkává Bůh a člověk; člověk a Bůh v Ježíši Kristu. Ne sebestřednost sebelásky, či gen sobectví, ale noblesní vznešenost velkorysé lásky, která nejen dává dary, ale je schopna z lásky dát sebe samu za druhé. Kříž betlémského Dítěte hlásá jednu jedinou míru našeho života: „Vpravdě vám říkám, pokud jste to udělali jednomu z těch nejmenších mých bratrů, mně jste to udělali.“ (Mt 25,40) To je míra naší lidskosti a to je také míra naší zbožnosti. Proto platí slova Benedikta XVI.: „Humanismus, který vylučuje Boha, je nehumánní. Také náboženství můžeme hodnotit podle toho, jaké místo v něm zaujímá člověk.“ (srov. Láska v pravdě)
Musíme však také přiznat, že náboženský fanatismus spojený s terorismem a neúctou k životu ženou vodu na mlýn militantnímu ateizmu, který se však pro nás může stát také očistným procesem. Není ale třeba zaujmout nepřátelský, či snad nenávistný postoj k těm, kteří nás utiskovali, pronásledovali, ponižovali a zesměšňovali, či se o to chtějí znovu
pokoušet. „Naší povinností je bránit pravdu, pokorně ji předkládat a životem o ní svědčit. To jsou náročné a nezastupitelné formy lásky, která se raduje, když lidé žijí podle víry.“ (1 Kor 13,6) V této době krize nepomohou krátkodobé injekce na podporu konzumu předkládané politiky a ekonomy, „...ale morálně zodpovědná otevřenost k životu, která je sociálním ekonomickým bohatstvím. Národy kdysi kvetoucí prožívají nyní fázi nejistoty a v některých případech přímo úpadek. Snížení počtu narozených způsobuje krizi sociálního zabezpečení, zvyšuje náklady, snižuje rezervy „mozků“, z nichž národ může čerpat. Státy jsou povolány zavádět politiku, která prosazuje ústřední postavení a integritu rodiny založené na manželství mezi mužem a ženou, první a životodárné buňce společnosti.“ Toto jsou rozhodná slova Svatého otce, která nám adresuje ve své encyklice Láska v pravdě. V této encyklice nacházíme inspiraci pro řešení současné krize.
Hledím z vrcholu Hvězdy a uvědomuji si, že vám musím opakovat vzkaz Benedikta XVI.: „Bez Boha člověk neví, kam má jít a nedokáže ani porozumět kým je.“
S přáním Božího požehnání ve znamení Kristova kříže vám do Nového roku žehnají
vaši biskupovéX Dominik, X Josef a X Karel
Další zprávy
