Tématem letošní postní brožury je cílená snaha o osobní růst – výchova. Kromě duchovních do ní přispěli také pedagogové a rodiče.
Mk 16,1-7
Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že kámen je odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“
Opačným směrem
Každý z nás dobře zná hru „Člověče nezlob se“, která velmi trefně poodkrývá něco z tajů naše- ho srdce. Je takovým jednoduchým ukazatelem, jak na tom ve skutečnosti s naší výchovou těch nejbližších, ale i nás samých, jsme. Máme určitě svou oblíbenou barvu figurek, které jsme si vybírali již od dětství, já jsem měla červenou.
Projít celou trasu až do domečku, je docela jednoduché, pokud všichni dodržují pravidla hry a máme taky trochu štěstí. Pokud se hráči vzájemně vyhazují, dojde na známosti, um přemlouvání i škodolibost. Hra také ukáže, kdo střízlivěji raději pokračuje jen jednou figurkou a kdo naopak velkoryse nasadí pokud možno hned všechny do hry. No a úspěch hry záleží samozřejmě nejvíce na štěstí hodu s kostkou, tedy komu padne šestka.
Když jednou moje malá neteř při hře s dědou uviděla, že ona je stále daleko od domečku, zatímco on se už viditelně blíží, rozhodla: „Teď budeme, dědo, hrát v opačném směru!“ A zatímco my, kdo jsme zpovzdálí tuto hru sledovali, jen kroutili hlavou, dědeček jí to dovolil. Dnes večer nepůjdeme spát, ale budeme s úžasem pročítat pasáže z Knihy života o dějinách spásy. Začneme stvořením světa a potom přes prvotní hřích, praotce Abraháma, vyvedení z Egypta Mojžíšem, až k Ježíši Kristu a jeho vzkříšení. Budeme se radovat, že Ježíš doputoval do svého cíle – domečku, a to i přes to, že jsme ho my lidé bezlítostně vyhazovali.
Teď je řada na nás. Máme svou figurku, barvu a jdeme do cíle – ke svému domečku. Jestli nám nový den „hodí“ šestku nebo jen dvojku či jedničku, nezáleží tolik na nás. Záleží ale, jestli dodržujeme pravidla hry a jestli hrajeme poctivě. Jestli se umíme radovat, když mně padá jen jednička, zatímco mému sousedovi šestka. A jestli – jako ve hře z legrace – tak doopravdy využiji každou příležitost druhého vrátit na startovní čáru. A jestli se opravdu nezlobím, když vyhodí on mne?
Přemýšlím nad tím, jak nám náš Nebeský Otec fandí, jak se raduje, když dojdeme k Němu domů. A jsem přesvědčena, že abychom tam došli, mění kvůli nám i směr hry. Vždyť smrt Ježíše na kříži, Spravedlivého za nespravedlivé, Boha místo hříšného člověka, je úplně převrácená logika. A ptám se sama sebe, jestli umím také já změnit směr hry, abych pomohla najít cestu do domečku těm, které na své cestě potkávám? Učím se a učím své nejbližší nejen pravidlům hry, ale i vykročit opačným směrem pro spásu druhého?
Vojtěcha Zikešová
×××
Děkujeme ti, Bože, že nám dáváš účast na slávě této veliké noci vzkříšení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a prosíme tě, vyslyš modlitby těch, které jsi přijal za své syny: oživ v církvi svého ducha a obnov nás, abychom ti sloužili v duchu a v pravdě. Skrze tvého Syna…
(Modlitba)