Ohlédnutí P. Tomáše Hoffmanna

DCŽM Vesmír už je takový fenomén, že se o něm píší i bakalářské práce. To je zajímavá věc.

A zajímavá je i skutečnost, že někteří studenti JABOK splňují na Vesmíru povinnost praxe. Poprvé to bylo před více než deseti lety. A minulý rok jeden z posledních stážistů přijel na deset dní, ale protáhl si pobyt na měsíc, protože byl fascinován naším způsobem práce s mladým lidmi, jejíž podstatou je snaha o to, aby se každý byl přijatý, zažil otevřenost, dialog, ale i konkrétní spoluvytváření programu. Někdy nejsou mladí jezdící na Vesmír katolíci, někdy nejsou ani pokřtění. Ze zpětných vazeb od nich však víme, že jsou spokojení. Naším cílem tedy není nabízet perfektní předem připravený „program ke konzumaci“. Chceme, aby oni sami byli zatažení do jeho příprav a prožívání. My, vesmírný tým, sice máme v hlavě ideu či představu, jak prožít daný čas, ale dolaďujeme vše s těmi lidmi, kteří přijedou.

Dá se charakterizovat poslání Vesmíru?

Vlídné přijetí - přijmout kohokoli, kdo se u nás ukáže tak, aby toto přijetí vnímal a prožil, jak říkáme, společenství. Aby viděl, že na něj má někdo čas, poznal nové kamarády, mohl se setkat s Bohem! To bylo přání biskupa Karla Otčenáška, když kupoval v roce 1992 celý areál Vesmír - s úmyslem, aby mladí lidé měli kam jet a našli toto přijetí. Otci Pavlu Rouskovi, mému předchůdci, to od začátku kladl na srdce. A my dnes jeho přání (33 let realizované) vnímáme jako naprosto prorockou vizi. 

Jak hodně se propsala do práce na Vesmíru vaše fokolarická spiritualita?

Hodně, protože spiritualita díla Marina (hnutí Focolare) je jednoduše o společenství. O tom, že jsem rozhodnutý milovat! Pokud možno každého a jako sebe. Přijímat ho a dělat to jako první, nečekat, až on začne! Usilovat o sjednocení se s ním v různosti. Každý mladý člověk je jiný. A jednota není uniformita.

Zprostředkovali vám děti či mládež během let nějaký zásadní objev nebo překvapení?

Nevím, jestli zásadní. Mě vlastně překvapují stále. Překvapením je možná zjištění, že svým způsobem je člověk ve svém lidství pořád stejný. Mnohdy se říká, jak se mladí změnili. Ano, změnili se ve svém nastavení, projevování, ve svém „softwaru“. Dokáží zcela přirozeně používat technologie dnešní doby a veškeré způsoby komunikace. Ale to, v čem se nemění, jsou jejich vnitřní obyčejné lidské potřeby, které máme každý. Potřeby prožívání vztahů. O tom je právě naše lidství. Také vnímám, že dnes jsou mladí lidé vedení k tomu, aby se nebáli říct svůj názor, aby byla dostatečně asertivní. A to je jistě dobře. Vidím ale také, že se to přehupuje do opačného extrému, a že mladému člověku dnes občas chybí troška pokory. Je potřeba si uvědomit, že starší člověk, který je sice pomalejší než on, je pro něj bohatstvím. Papež František mnohokrát říkal, jak je důležité, aby mladí byli v kontaktu babičkami, dědečky. Říkal mladým: „Vy jste rychlí, vy máte nápady, které my staří nemáme. Přesto komunikujte s babičkou, s dědečkem, protože oni zase mají to, co vy nemáte: Oni mají životní moudrost“.

Po devatenácti letech se vám teď změní život. Dostáváte rok volna.

Jsem za to moc vděčný a ano, jde o čas zvolnění. Nadechnutí. Chci nic neorganizovat a zajet na hlubinu. Ještě však nedokážu vůbec říct, co budu během roku dělat. Nápadů spousta, ale… Tím, že jsem fokolarín, budu chtít nějakým způsobem prohloubit i tuto moji spiritualitu. Ale také pobýt doma s nejbližšími. Napadlo mne také oživit angličtinu. Možná jít na pouť. A ve hře je též můj milovaný Řím. Vím, že můžu kdykoli přijet do Nepomucena a pobýt tam nějaký čas. V Římě jsem studoval poslední dva roky před svěcením. Byl to zásadní čas v definitivním rozhodování se pro celibát a služebné kněžství. A ještě k Římu: za totality jsme doma poslouchali vatikánský rozhlas. Tehdy jsem netušil, že v Římě někdy budu. To se ale stalo, a tak Řím je pro mne i symbolem svobody - svobody vyznání především, která přišla v r. 1989.

A až uplyne rok?

Ono to bude znít jako klišé, ale já opravdu chci dělat to, co si bude přát otec biskup. Mám dlouholetou osobní zkušenost, že je opravdu správné a dobré poslouchat biskupa. A taky jsem to před 30 lety slíbil. On je apoštol - pastýř. Chci být „k ruce“, kde bude třeba.

Co byste vzkázal budoucím na Vesmíru?

Přeju všem, kdo budou v týmu - kněží, mladí laici: Buďte s Bohem - skutečným Pánem Vesmíru! A mějte stále touhu uvádět do života přání biskupa Karla: Vlídné přijetí…