Úterý Svatého týdne

Jan 13,21-33.36-38

Když Ježíš seděl se svými učedníky, v duchu se zachvěl a s důrazem prohlásil: „Amen, amen, pravím vám: Jeden z  vás mě zradí.“ Učedníci pohlíželi jeden na druhého v rozpacích, o kom to říká. Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval. Šimon Petr na něj kývl a vybídl ho: „Zeptej se, kdo to je, o  kom to říká.“ On se naklonil k  Ježíšovým prsům a zeptal se ho: „Pane, kdo je to?“ Ježíš odpověděl: „Ten je to, komu podám omočené sousto.“ A vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. Po tom soustu vstoupil do něho satan. Ježíš mu pak řekl: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Z  ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nerozuměl, proč mu to řekl. Poněvadž Jidáš spravoval pokladnu, mysleli někteří, že mu Ježíš nařídil: „Nakup, čeho potřebujeme na svátky“, nebo aby dal něco chudým. On pak vzal sousto a  hned odešel. Byla noc. Když (Jidáš) odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je- -li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jak jsem řekl židům, říkám teď i vám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete. Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.“ Petr mu řekl: „Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!“ Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

Dnešní text je pro nás možná trochu nepochopitelný. Ježíš si totiž vědomě vybral apoštoly, o  kterých věděl, že ho zradí, zapřou. Počítá tedy s naší lidskou slabostí, které je zahrnuta do Božího plánu spásy.

Učedníci pohlíželi jeden na druhého v  rozpacích – ano, jsme nedokonalí, tak i často náš den prožíváme, ale nesmíme zůstat u toho, že to tak stačí. Při zpytování svědomí, při modlitbě zakoušíme chvění z našich chyb. Nicméně i Ježíš po konstatování, že je mezi nimi hříšník, začne mluvit o tom, jak ho Bůh v těchto neblahých momentech oslaví a jakousi přímou úměrností je Bůh takto oslaven v něm.

V Janově evangeliu pro tento den uprostřed – mezi zradou a zapřením – nejsou uvedeny dva verše: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i  vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Ježíš nám dává přikázání lásky, jeho Lásky, která se pro naše hříchy vydala na smrt. V této naději prožívejme dny Svatého týdne, kdy budeme s Ježíšem přímo účastni těchto událostí jeho smrti a vzkříšení, proměňujme naše nedokonalosti v Boží oslavu, odevzdejme se jeho milosrdné lásce. I naše modlitba, naše přebývání před Bohem dostane takový zvláštní rozměr, který nám nikdo a nic nemůže vzít.

Zuzana Petra Macečková

×××

Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať s  Kristem prožíváme památku jeho umučení, abychom mohli dosáhnout odpuštění, které nám zasloužil svou smrtí na kříži. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)