Úterý po 4. neděli velikonoční

Sk 11,19-26

Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. Ale ti z nich, kteří pocházeli z Kypru a z Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o Pánu Ježíši také pohanům. Bůh jim zvlášť pomáhal, takže velký počet lidí přijal víru a obrátil se k Pánu. Když se zpráva o tom dostala k sluchu církevní obce v Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí. Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. Když ho našel, vzal ho s sebou do Antiochie. V (této) církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat „křesťané“

Milá sestro, drahý bratře,

celým zjevením ať v Písmě svatém, v tradici nebo v  učitelském úřadě církve se jako červená nit vine také téma radosti. Josef egyptský prožívá radost, když je z vězení uveden před faraóna nebo když ho faraón po správně vyložených snech činí druhým nad celou egyptskou zemí. Možná že prožíval radost už tehdy, když ho bratři vytáhli z cisterny a prodali Izmaelitům. Vždyť ho původně chtěli zabít. Jozue prožívá radost, když vstoupil do zaslíbené země a část ji dostal jako své dědictví. Prožívá ji proto, že když byl v Egyptě, byl otrokem a ani poušť nebyla místem úplně ideálním. Prožívá ji proto, že slyšel, jak Izraelité po prozkoumání země a svědectví většiny těch, kdo byli posláni, aby ji prozkoumali, provolávají k jeho usmrcení a také k usmrcení Kaleba, jenž Izraelity přesvědčuje o tom, že navzdory opevněnosti měst, velikosti místních obyvatel ji Izraelité mohou obsadit, když to Bůh bude chtít. Moabka Rút prožívá radost poté, kdy vstupuje do zaslíbené země se svou tchyní Noemi a nalézá svého obhájce a předtím dostatek potravy pro sebe i svou tchyni. Aniž si to může uvědomit, stává se tak v přímé linii pramatkou našeho Pána Ježíše Krista, jehož zmrtvýchvstání slavíme. Ani ve svých ani v náboženských dějinách se nesetkáváme pouze s radostí výše popsanou. Setkáváme se skrytou radostí faraona, který nalezl levnou pracovní sílu k budování zásobovacích měst Pithom a Rameses. Bezpochyby prožívali radost také vojáci a král Nabuchodonozor, když dobyli Jeruzalém apod. Ony radosti jsou jiné, než radost Josefova, Jozuova a Rútina. Především proto, že jsou časově kratší. Faraon umírá několik dnů poté, co propustil Izraelity z Egypta v Rákosovém moři. Prorok Izaiáš vyčítá národům, že trestali vyvolený národ příliš krutě a sesílá na ně trest. Proč je rozdíl mezi radostí a radostí? V první skupině případů jsou přítomny okolnosti, které lze souhrnně označit slovem kříž. V druhé skupině případů jsou okolnosti, které lze souhrnně nazvat zpupností. Zatímco v slově kříž je přítomno nejenom něco těžkého, nepříjemného a z lidského hlediska také hubícího, tak ve slově zpupnost je přítomna povýšenost, hrubost, ale také krátké časové trvání radosti.

Obojí se pěkně ukazuje v  dnešním biblickém čtení. Zatímco se evangelijní zvěst šíří, a to nejen vně, ale i uvnitř lidí – viz Barnabáš, který se raduje z  působení milosti, tak odpůrci se stávají stále méně úspěšnými navzdory tomu, že mají ve svých službách náboženskou a politickou moc. Z biblického textu vyrůstá nejenom radost z toho, že Boží slovo spoutáno není, ale také otázka, proč to Pán Bůh neudělá snadněji. Proč to nejde bez kříže. Ještě bychom skousli nějak Ježíšův kříž. Můj patron sv. Petr s  tím měl problémy. Říká Ježíšovi, když mluví o kříži: Pane, to se ti nesmí stát. Co mu na to odpovídá Pán Ježíš víme, a když ne, tak odpověď najdeme v šestnácté kapitole Matoušova evangelia. Proč kříž? Apoštol Pavel říká, že nehlásá evangelium nějakou slovní moudrostí, aby kříž nepozbyl přitažlivosti. Je to právě kříž, kterým se ukazuje Boží moc a moudrost, který zprostředkovává radost a spásu. Toto všechno je skryto v úryvku ze Skutků apoštolů.

Chci Ti, milá sestro a  bratře, zvěstovat radost z toho, že i v dnešní době Tě Pán nalezne a dá Ti své Slovo přinášející trvalé hodnoty. A to navzdory různým křížům, které musíš nést. Například nepřítomnost kněze ve farnosti, kdy Ti je znesnadněn přístup ke koncentrovanému Božímu Slovu skrytému pod způsobami chleba a  vína, nebo v jiných svátostech, nebo v nemožnosti svou víru probírat s někým křesťansky blízkým, nebo v kříži nespokojenosti s kvalitami těch, které povolal za své učedníky, v kříži názorových rozdílů a roztříštěnosti uvnitř naší katolické církve. Přeji Ti, milá sestro a  bratře, abys nechtěl kříž ze svého života odstranit, ale přijmout. Tak nás k tomu vybízí Zmrtvýchvstalý. On je zároveň tím, kdo nám dává sílu k nesení kříže i k plné radosti. Neboť bez Něho nemůžeme nic.

Požehnané Velikonoce přeje

Petr Tobek

×××

Všemohoucí Bože, ty nám dopřáváš oslavovat Kristovo vítězství nad hříchem a  smrtí; otevři naše srdce, ať se dovedeme radovat, že jsme vykoupeni. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)