Úterý po 4. neděli postní

Úryvek z Bible

(Jan 5,1-3a.5-16)

Byly židovské svátky a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V Jeruzalémě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethzatha, s pěti podloubími. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Byl tam jeden člověk, ten byl nemocný už osmatřicet let. Když ho Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je tak nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než tam dojdu já, jiný už tam sestoupí přede mnou.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal svoje lehátko a chodil. Ten den však byla sobota. Proto židé tomu uzdravenému namítli: „Je sobota! Nesmíš nosit lehátko!“ Odpověděl jim: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: »Vezmi své lehátko a choď!«“ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: »Vezmi ho a choď«?“ Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě bylo mnoho lidí. Později ho Ježíš potkal v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“ Ten člověk odešel a oznámil židům, že ho uzdravil Ježíš. Proto židé Ježíše pronásledovali, že dělal takové věci v sobotu.

Zamyšlení

Křest

K dnešnímu dni, a k myšlence, kterou bych rád vyzdvihl, se vážou dvě vhodné postavy z křesťanské historie. Ta myšlenka, či poučná zásada, kterou bych z příběhů těchto dvou osob k dnešnímu zamyšlení nabídl, zní: Když nám naše aktuální okolnosti brání v tom, abychom šli za Kristem, přichází On za námi.

Jak tedy příběh z dnešního úryvku z Písma o paralytikovi od bethzathatského rybníku poukazuje na to, jak můžeme přicházet ke Kristu, nebo, tedy přesněji, jak On může přicházet k nám? Na rozdíl od paralytika, kterého za Ježíšem k uzdravení donesla skupina jeho přátel (Matouš 9,1-7), se v tomto úryvku z Janova evangelia dočítáme (slovy samotného paralytika): „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří…”

Mnohdy můžeme mít přátele, kteří nás vedou ke Kristu, nebo v tomto případě by byli ochotni „donést nás k léčivému prameni“. Co ale v případě, když nikoho takového nemáme? Nebo když o Kristu ani nevíme? Odpověď na to můžeme najít, přečteme-li si zbytek této kapitoly. Tento muž čekal na vyléčení 38 let a o Kristu ani nevěděl. Přesto ale vyléčení přišlo. Kristus o něm věděl, vyhledal ho, přišel za ním sám a z postižení ochrnutí ho vysvobodil.

Jelikož nezbývá mnoho prostoru, rád bych druhou postavu uvedl alespoň za účelem přímluv v náš prospěch, a to sv. Marii Egyptskou, jejíž svátek připadá právě na dnešek – 1. duben. Rád bych vyzval k přečtení jejího příběhu, například na internetu.

Svatá Maria Egyptská je dokonalým příkladem biblického verše: „Kde se však rozmnožil hřích, (tam) se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost” (Ř 5, 20). Její příběh tedy zároveň svědčí i o tom, že Kristus na nikoho nezapomíná, a i když si nepřipadáme hodni, On o nás ví, a má pro nás plán.

O tom, že k nám Kristus přichází (nejen) ve chvílích, kdy my nemůžeme přicházet k Němu, kdy nevíme, že Ho potřebujeme, nebo dokonce když nevíme ani o Něm samotném, jsem za poslední rok přípravy ke křtu měl (a stále často mívám) možnost svědčit často. Proto bych nás rád všechny vyzval k tomu, abychom Kristu otevřeli místo v našich srdcích, a vpustili Ho do našich životů, aby nás mohl vysvobodit z hříchu, vyléčit od těžkostí toho světa, a dovést nás k sobě do království Božího.

(Autor zamyšlení: Tomáš Zamastil)

Závěrečná modlitba

Bože, veď nás, ať prožíváme postní dobu s opravdovou zbožností, abychom byli dobře připraveni přijmout velikonoční poselství o našem vykoupení a vydávat o něm svědectví. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.