Středa po 4. neděle postní

Audioverze

Úryvek z Bible

Jan 5,17–30

Ježíš řekl židům: „Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný.“ To byl další důvod, proč se ho židé snažili zabít: nejen že rušil sobotu, ale také že nazýval Boha svým vlastním Otcem a stavěl se tak Bohu naroveň.

Ježíš jim na to řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí, že koná Otec; co totiž koná on, koná stejně i Syn. Vždyť Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu ještě větší skutky než tyto, takže budete žasnout.

Neboť jako Otec křísí mrtvé a oživuje je, tak i Syn oživuje, koho chce. Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.

Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života.

Amen, amen, pravím vám: Přichází hodina – ano, už je tady – kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo uslyší, budou žít. Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě, a obdařil ho mocí konat soud, protože je Syn člověka.

Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení.

Já sám ze sebe nemohu dělat nic. Soudím podle toho, co slyším, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

Zamyšlení
Krátce před svým zajetím, v okamžiku důvěrného rozhovoru, řekl Ježíš svým učedníkům: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne ten, který dává svět, já vám dávám.“ A hned dodal: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí“ (Jan 14,27).

Jejich úzkost a strach souvisely s násilím, které mělo brzy dopadnout na jejich Učitele. Evangelia zároveň ukazují, že učedníky mátla především Ježíšova nenásilná odpověď. Cesta, kterou on zvolil, byla jiná, než očekávali – a přesto je vyzýval, aby po ní šli až do konce.

Ježíšova cesta i dnes vyvolává zneklidnění a strach. Tomu, kdo by ho chtěl bránit mečem, říká: „Zastrč meč do pochvy“ (Jan 18,11; srov. Mt 26,52). Pokoj vzkříšeného Krista je totiž pokoj odzbrojený. Takový byl i jeho zápas uprostřed konkrétních historických, politických a společenských okolností.

Křesťané jsou proto povoláni stát se prorockými svědky této novosti. Mají přitom pamatovat i na tragédie, na nichž se křesťané v dějinách někdy podíleli. Velké podobenství o posledním soudu nás zve, abychom jednali milosrdně (srov. Mt 25,31–46).

Tehdy po svém boku nalezneme bratry a sestry, kteří dokázali naslouchat bolesti druhých a osvobodili se od klamu násilí.

(Poselství papeže Lva XIV. k 59. světovému dni míru, 1. ledna 2026)

Závěrečná modlitba
Bože, ty odměňuješ spravedlivé za jejich zásluhy a hříšníkům odpouštíš pro jejich pokání; milostivě vyslyš naše prosby a pomoz nám, abychom s pravou kajícností vyznali své viny a dosáhli odpuštění.

Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)