Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website

Středa po 6. neděli velikonoční


Postní doba 2024
Datum:

Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.

Sk 17,15.22-18,1

Průvodci dovedli Pavla z Beroje do Athén. Odtamtud se pak vrátili a nesli s sebou pro Silu a Timoteje příkaz, aby za ním co nejdřív přišli. Pavel se postavil doprostřed Areopagu a  začal mluvit: „Athéňané! Jak pozoruji, jste po každé stránce lidé velmi zbožní. Když jsem totiž procházel a prohlížel vaše posvátná místa, přišel jsem také na jeden oltář s nápisem: »Neznámému bohu«. Co vy tedy neznáte, a přece to ctíte, to já vám zvěstuji. Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, jako Pán nebe a země nepřebývá v chrámech, které vystavěly lidské ruce, ani si nedává posluhovat lidskýma rukama, že by něco potřeboval. Vždyť on sám dává všem život, dech i všechno. On stvořil z jednoho člověka celé lidské pokolení a dal mu bydlet všude na zemském povrchu. Předem stanovil časová období a položil hranice lidským sídlům. A to proto, aby hledali Boha, zdali by se ho snad nějak mohli dohmatat a nalézt ho. Vždyť od nikoho z nás není daleko. V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme. Tak to vyjádřili i někteří z vašich básníků: »Jsme dokonce z jeho rodu.« Když jsme tedy z Božího rodu, nemůžeme se přece domnívat, že božství je něco takového jako výrobek ze zlata nebo ze stříbra nebo z kamene. To je přece výtvor lidského umění a důmyslu. Bůh však zamhouřil oči nad touto dobou nevědomosti. Teď hlásá lidem, aby se všichni všude obrátili, protože stanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět skrze muže, kterého k tomu určil. A poskytl všem důkaz pro to, aby uvěřili, tím že ho vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se tomu vysmívali a druzí řekli: „Poslechneme si tě o tom až někdy jindy.“ Tak od nich Pavel odešel. Ale někteří se ho přidrželi a přijali víru; mezi nimi člen Areopagu Diviš, pak žena, která se jmenovala Damaris, a s nimi jiní. Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korinta

V  rámci své druhé misijní cesty apoštol Pavel přichází do Atén. Na Areopagu, místě, kde mohl každý svobodně mluvit k  lidem, pronáší svou pečlivě sestavenou řeč. Můžeme si všimnout, že apoštol vychází z toho, co Atéňané znají, co patří do jejich představy o božství. Na tomto společném základě potom staví své uvažování. Nakolik je schopen, přibližuje se situaci a poznání svých posluchačů. Nemůže však vynechat rozhodující skutečnost víry křesťanů – že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých.

Jakmile ovšem zmiňuje vzkříšení, posluchači od něho s výsměchem odcházejí. Řecká filosofie doufá, že se člověk jednou osvobodí od svého těla, ne že mu bude vráceno vzkříšením. Pavel odchází s dojmem porážky, přesto však někteří pro jeho slovo přijali víru. Apoštol nad touto zkušeností přemýšlí a minimálně v dalším městě Korintu se rozhodne pro odlišný přístup, jak popisuje v Prvním listu Korinťanům: „Také já, bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.“ (1 Kor 2,1-2).

Touto pavlovskou zkušeností si dříve či později prochází každý, kdo se rozhodne s  lidmi mluvit o  Ježíši Kristu. Pavel je pro nás příkladem v tom, jak si dává záležet a snaží se přizpůsobit myšlenkovému světu svých posluchačů. Máme- -li upřímnou touhu o  Kristu svědčit, musíme přemýšlet nad tím, co a do jaké míry jsou druzí schopni z  našeho svědectví pochopit. Jádro víry – Ježíš, který vstal z mrtvých – však nemůže než být přijato či odmítnuto, a tak se i nám může stát, že skončíme zklamáni reakcí druhých.

Všechny nitky lidského nitra zná jen Bůh, můžeme mu tak přenechat hodnocení svého úsilí. Jako lidé se však nevyhneme jistému napětí mezi tím, kde je milosrdné vycházet druhým vstříc a co je již součástí přitakání víře v Krista. Kritérium pak nám i  druhým poskytne ovoce vlastního života. Evangelium dává život. Tam, kde je ovocem našich myšlenek, slov a  skutků růst duchovního života, jde o napětí životodárné. Jinde nás Duch Svatý oním pocitem napětí ještě zve na cestu kupředu.

František Filip 

×××

Dej nám, Bože, svou milost, ať slavíme památku vzkříšení tvého Syna s takovou úctou, abychom se mohli radovat se všemi svatými, až přijde ve své slávě. Neboť on s  tebou v  jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)