Středa po 5. neděli postní

Úryvek z Bible

(Jan 8,31-42)

Ježíš řekl židům, kteří v něho uvěřili: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Namítli mu: „Jsme potomci Abrahámovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak ty můžeš říci: »Stanete se svobodnými«?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy, syn zůstává navždy. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní. Vím, že jste potomci Abrahámovi, ale ukládáte mi o život, protože mé slovo se u vás neuchytí. Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Řekli mu na to: „Náš otec je Abrahám.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahámovy, konali byste skutky jako Abrahám. Nyní však mě chcete zabít – toho, kdo vám mluvil pravdu, kterou slyšel od Boha. Tak Abrahám nejednal. Vy konáte skutky vašeho otce.“ Odpověděli mu: „My jsme se nenarodili ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“ Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším otcem Bůh, milovali byste mě, vždyť já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.“

Zamyšlení

Manželství

Někdy pravda zůstává skrytá v běhu každodennosti a vidíme ji teprve tehdy, když se ohlédneme zpět. Jakoby až s odstupem času poznáváme, jaké kousky skládanky nám Bůh nenápadně dával do rukou, abychom pochopili, co je opravdu důležité.

Příběh našeho manželství tak získával své kouzlo a rukopis Boží časem. Když jsme se poprvé poznali, nevypadalo to jako začátek romantického vztahu. Oba jsme tehdy prožívali chvíle nejistoty a ptali se sami sebe, zda dokážeme najít tu pravou polovičku na celý život.

Židé v Evangeliu se horlivě tázali Ježíše po pravdě a konfrontovali Ho s jejich viděním světa. Odpovídá: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ I my jsme hledali, kam nás Bůh volá, a měli jsme otázky. Začali jsme pomalu, přátelstvím. Vzpomínáme, jak se náš vztah budoval kousek po kousku, modlitbu po modlitbě, upřímným sdílením, debatami i prostým trávením času spolu. Tak jsme stavěli pevné břehy, zakořeněné hluboko ve víře, na kterých jsme díky Boží milosti mohli vybudovat most manželství.

Oba pracujeme v charitě, kde se setkáváme s lidmi s různými osudy. Někteří žijí v manželství dlouhá léta a svými životy nás inspirují, jiní už svou milovanou polovičku ztratili. Někdy s nimi sdílíme naše příběhy z prvních měsíců manželství. Je vidět, jak se na jejich tvářích zračí vzpomínky jako odraz tichého pochopení. Jak každá vráska v sobě nese příběh – ať už s radostným koncem, nebo s bolestí, kterou si nesou. Občas se ptáme: „Jak jste to zvládla? Muselo to být těžké.“ S úsměvem na tváři a vnitřním klidem odpoví: „Hodně jsem se modlila.“

Tyto příběhy nás inspirují, že i když nás v manželství čekají zkoušky, víme, kde hledat záchranu. Poznali jsme Pravdu, a Pravda, Ježíš, nás osvobodí. Díky lidem kolem nás a důvěře v Boha jsme zvládli i bolestnou ztrátu našich dětí před jejich narozením. Věříme, že je Bůh drží ve své náruči a my se nemusíme bát cesty, kterou máme jít. Ať už bude jakkoli trnitá, víme, že náš Otec v nebesích nás vede. Stejně jako malé dítě, které s důvěrou vzhlíží ke svým rodičům, i my chceme Bohu takto důvěřovat. Podobně popisuje Exupéry pohled srdcem, kdy teprve člověk vidí, co je opravdu důležité.

(Autor zamyšlení: Marie a Jiří Hubálkovi)

Závěrečná modlitba

Milosrdný Bože, osvěť naše srdce očištěné pokáním a dej nám dar pravé zbožnosti, abychom dosáhli vyslyšení svých proseb. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.