Připravte se na Velikonoce také pomocí tradiční brožury s krátkými meditacemi.
Mt 5,17–19
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třebas i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.“
Revoluce něhy Bůh nás miluje. Miluje nás něžně. Touha po Jeho lásce, po Jeho dotycích nám byla vtisknuta do srdce. A i dotyky projevoval Ježíš svůj vztah k lidem. „Dotkl se její ruky…“ (Mt 8,15), „dotkl se jeho ucha…“ (Lk 22,52), „objímal je, vkládal na ně ruce…“ (Mk 10,13). Jeho dotyky uzdravovaly nejen tělo, ale hlavně duši. I dnes se nás Bůh dotýká: ve svátostech, v modlitbě, ve vztazích s druhými lidmi. Láska je vztah, takže i Bůh touží po naší lásce, pozornosti, přátelství, vnímavosti, vděčnosti, touží po našich dotycích a naší něze.
Svou profesní dráhu jsem začala v léčebně pro děti s tělesnými problémy. Při mé službě byla na oddělení přijata Veronika. Setkala jsem se s ní po obědě při poledním klidu, kdy měly být všechny děti ve svých postelích a odpočívat. Veronika klečela na zemi mezi dveřmi a čekala, až ji ně-kdo uloží do postele. Pohybovala se totiž o dvou berličkách a sama se do postele nedostala. Prošla jsem kolem a v duchu jsem si řekla: „Chudák dítě!“ A šla jsem dál. Nebylo to dítě, které si oblíbíte. Pokroucené celé tělíčko, pokřivený obličej s předkusem, vlasy trčící na všechny strany, chatrné oblečení. Rozhlížela jsem se po někom, kdo by mohl dívku uložit do postele. Nablízku však nikdo nebyl. Vrátila jsem se, abych Veroniku se sebezapřením zvedla a dala do postele. Musela jsem se hluboce sehnout. Pomalu jsem ji zvedala, když mě náhle její ruce s velikou silou objaly kolem krku a celé její tělíčko se ke mně dychtivě přitisklo. Podívala jsem se na ni a její obrovské oči mi pohled opětovaly. Pod tím pohledem roztála má povrchnost, přezíravost, pýcha. Očima Veroniky na mě hleděl Ježíš, aby mi připomněl, že všichni jsme Jeho milované děti. Připomněl, že touží po naší lásce plné něhy. V této dívence jsem měla milovat Ježíše a proměňovat svět kolem sebe. Ale největší proměna proběhla v mém nitru. Bůh nás miluje láskou věrnou, bezpodmínečnou, věčnou, plnou něhy. Pokud dokážeme tuto lásku přijmout a dovolíme, aby nás proměňovala, dokážeme se s vděčností a láskou dívat na svět. Dokážeme se otevřít vztahům a potřebám našich bližních.
Bože, ať se v této postní době otvíráme naprosto a s radostí Tvé lásce a necháváme se jí něžně dotýkat a proměňovat
(Václava Nesvadbová)
xxx
Prosíme tě, Bože, pomáhej nám, ať se cvičíme v postní kázni a živíme tvým slovem, aby nás sebeovládání připravilo k věrnému plnění tvé vůle a společná modlitba aby nás vedla k trvalému spojení s tebou. Skrze tvého Syna…
(Vstupní modlitba)