Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 4,13-21
(Když přední muži v lidu, starší a učitelé Zákona) viděli Petrovu a Janovu odvahu a uvážili, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se. Poznávali je, že bývali s Ježíšem; ale protože teď zároveň s nimi viděli toho uzdraveného člověka, neměli, co by proti tomu mohli říci. Poručili jim proto, aby vyšli z velerady, a radili se mezi sebou: „Co máme dělat s těmito lidmi? Že se skrze ně stal zřejmý zázrak, je zjevné všem obyvatelům Jeruzaléma, a my to nemůžeme popřít. Aby se to však nerozneslo mezi lidem ještě více, pohrozíme jim, že v tom jménu již nesmějí k nikomu mluvit.“ Zavolali je tedy a přikázali jim, že vůbec ve jménu Ježíšově nesmějí kázat ani učit. Ale Petr a Jan jim na to řekli: „Suďte sami, zda je to před Bohem správné, abychom poslouchali více vás než Boha. Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Oni jim znova pohrozili a propustili je, protože nemohli najít nic, zač by je potrestali – už kvůli lidu, neboť všichni velebili Boha za to, co se událo. „Když viděli Petrovu a Janovu odvahu a uvážili, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se.“
Vybavuje se mi v této souvislosti jeden pořad, ve kterém muž středního věku vzpomínal na to, jak spolu s manželkou asi před dvaceti lety rozlišovali, zda je Bůh povolává k životu v jisté komunitě. Zdálo se jim tehdy, že nemají kdovíjaké schopnosti, znalosti a dovednosti, kterými by komunitě mohli nějak výrazně prospět.
Naštěstí zmíněný muž dostal od svého známého dobrou radu. Něco ve smyslu: „Neblázni. Nejdůležitější ze všeho je, zda cítíte touhu po životě v této komunitě. Protože Bůh nepovolává schopné, ale uschopňuje povolané.“ Tak na něj dali, zkusili to, a po dvaceti letech života v této komunitě mohli potvrdit, že ta rada byla opravdu dobrá.
Petr a Jan byli neučení a prostí. To, že člověk je učený neboli vzdělaný, má jistě svoji váhu. Pokud máme možnost se nábožensky vzdělávat, měli bychom ji využít.
Ale proto, abychom přesvědčivě hlásali evangelium (a k tomu je nějakým způsobem povolán každý pokřtěný!), je zdaleka nejdůležitější naše pokora a láska k Bohu. Dlužno zde dodat, že pokora a láska k Bohu se projevují také ochotou naslouchat Božímu slovu a nechat se vést Duchem Svatým. Naproti tomu naše vzdělání a inteligence a různé schopnosti hrají v případě hlásání evangelia nanejvýš druhořadou roli.
Zdeněk Sedlák
×××
Bože, ty nepřestáváš lidem dávat milost víry a voláš je do společenství svého lidu; chraň všechny, které jsi povolal do své církve, a oblékni je slávou nesmrtelnosti, jejíž počátek dostali křestním znovuzrozením. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)
Další zprávy
