Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 6,1-7
V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost,že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo (veškeré) množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.
Autor Skutků apoštolů nijak nepopíral spory uvnitř Církve v jejím nejranějším období. Čím více bylo křesťanů, tím těžší bylo zachovat spravedlnost a se všemi vycházet v dobrém. Vyskytly se stížnosti, že Židé se starají přednostně o příslušníky svého národa a zanedbávají potřeby „těch druhých“. Bible neřeší, zda to byla obyčejná pomluva, nebo skutečně došlo k nespravedlnosti. Snad by bylo bývalo poměrně snadné najít, odsoudit a potrestat viníka, ale křesťané věděli, že na souzení a trestání je tady Někdo jiný.Úkolem věřících bylo vytvořit takové podmínky, aby už k těmto sporům nemohlo dojít. K tomu
bylo potřeba, aby každý věděl, co má dělat. Apoštolům bylo jasné, že jejich posláním je modlitba a šíření Ježíšova evangelia. Třebaže je služba potřebným chvályhodná, tak ji mohl vykonat stejně dobře (a možná i lépe) jiný věřící, který byl naplněn Duchem Svatým a moudrostí. Tak pastýři první generace Církve svolali všechny učedníky a rozhodli, co je potřeba udělat. Věřící potom sami museli mezi sebou najít a určit
ty, kteří měli od Boha všechny potřebné milosti, aby mohli svěřený úkol vykonávat. Vkládání rukou a modlitba apoštolů potom propojil rozhodnutí prvních biskupů, volbu obyčejných lidí a posvěcení od Krista, Hlavy Církve, do takového celku, který byl prospěšný všem. I když v Církvi nebyly všechny vztahy ideální, tak se Boží slovo šířilo a počet učedníků rostl. Snad také proto, že každý dělal to, co měl, a stejně tak nechal ty druhé dělat to, k čemu byli povoláni.Učedníci svého Pána viděli vždycky rádi. Na hladině moře by ho ale určitě nehledali. A do takové situace nás zavádí dnešní evangelium. Když ho tam uviděli v temnotě kráčet, tak dostali strach. „To jsem já,“ zavolal na ně Ježíš. Nechal je odplout samotné, aby mohli jednou zažít, že si pro ně dojde i doprostřed rozbouřeného moře a přivede je ke břehu.
Pavel Jelínek
×××
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…
(Vstupní modlitba)
Další zprávy
