Schönstattská národní pouť

FOTOGALERIE

V Rokoli vedl v sobotu 23.5. biskup Jan Vokál Schönstattskou národní pouť v rámci 100. výročí založení Schönstattských sester Mariiných.

Česká provincie sekulárního institutu Schönstattské sestry Mariiny našla útočiště v Rokoli u Nového Města nad Metují. Podle jedné legendy v těchto místech zabloudila holčička, která mariánskou písní prosila o pomoc Pannu Marii. Ta se jí zjevila a z rokle ji vyvedla. „Chtěly bychom se jako Mariiny sestry stát druhou Marií, ukázat dnešním světu její krásu a jako ona nést Krista všude, kam nás Boží prozřetelnost pošle. Patříme mezi první sekulární instituty v církvi, které uvedl do života v roce 1947 papež Pius XII. apoštolskou konstitucí Prozíravá matka církev. Náš zakladatel P. Josef Kentenich tehdy slíbil, že se bude snažit, aby sekulární instituty byly církvi požehnáním a spolupůsobily při záchraně křesťanského společenského řádu,“ říká sr. Václava z rokolského schönstattského domu.

Historie institutu začíná ale mnoho let před tím. Schönstatt je mariánské poutní místo ve středním Porýní nedaleko soutoku Rýna a Mosely, kde působili a dodnes působí otcové Palottini. Ti vychovávali v malém semináři nemajetné chlapce ke kněžství, pro působení na misiích. Tam mladý kněz Josef Kentenich převzal místo spirituála studentů, kteří se bouřili proti přísnému řádu tehdejšího školství. Společně s nimi utvořil nejprve Misijní sdružení a poté Mariánskou družinu. „V roce 1914 uzavířeli úmluvu lásky s Pannou Marií v malé kapličce zasvěcené původně sv. archandělu Michaelovi. Prosili Matku Boží, aby se k nim zvláštním způsobem sklonila a byla jim Matkou, Vychovatelkou a Královnou. Jejich pilná spolupráce ve formě sebevýchovy, modliteb, obětí a snahou o svatost měla Matku Boží k nim přitáhnout, aby odtud rozdílela dary a milosti pro náboženskou a mravní obnovu světa,“ dodává sr. Václava. Původně mělo jít jen místní záležitost. Studenti však museli narukovat do 1. světové války, a tak myšlenku o úmluvě lásky s Pannou Marií a o duchovním domově v schönstattské svatyňce rozšířili všude, kam se dostali, včetně do lazaretů, kde pracovaly ženy. A i ty chtěly spolupracovat na obnově světa. Proto došlo v roce 1926 k založení Mariiných sester. Institut má různé životní formy: poustevnice a kontemplativní větev, sestry žijící zcela nebo zčásti ve společenství, až po externí členky, které zůstávají samostatně uprostřed světa.

Se schönstattskou spiritualitou se seznámil v královéhradeckém semináři Petr Štěpánek. Ve 40. letech minulého století se zúčastnil v Schönstattě exercicií a spolu s dalšími zájemci začal pracovat pro toto mariánské hnutí. Protože se schylovalo k druhé světové válce a nebyl už možný kontakt, uzavřeli první čeští kněží a bohoslovci 11. srpna 1939 podle vzoru P. Kentenicha úmluvu lásky s Pannou Marií ve staré kapličce v Rokoli. Od té doby se stala Rokole kolébkou a centrem schönstattského hnutí v naší zemi.

„Naším úkolem je doopatrovat zestárlé spolusestry. Staráme se o celé poutní místo. Každou poslední sobotu v měsíci se s poutníky účastníme modliteb za duchovní povolání. Koordinujeme projekt Putovní svatyňka. Ze sester, které žijí mimo Rokoli se jedna věnuje práci s rodinami, dvě působí jako katechetky, další se stará o kostel a pomáhá ve farnosti. V poutním domě, který vznikl z bývalé zájezdní hospody, probíhají akce rodin, letní dívčí tábor, tiché víkendy atd. Náš dům je otevřený pro kněze a bohoslovce, kteří tu mívají svá setkání, rekolekce nebo exercicie. Jsme vděčné, že uprostřed schönstattské rodiny můžeme sloužit, byť často jen modlitbou a obětí církvi v naší diecézi i jinde,“ popsala současné dění v Rokoli sr. Václava.