V neděli 19. 6. vedl diecézní biskup Jan Vokál eucharistický průvod z katedrály Svatého Ducha do kostela Panny Marie Nanebevzaté.
V Praze se poprvé konalo procesí Božího těla v roce 1355. V českých zemích, stejně jako ve většině zemí střední Evropy, nabyla tato oslava zvláštního rázu. Průvod měl charakter prosebného procesí za příznivé počasí před nastávajícím létem a za ochranu před přírodními katastrofami. Procesí se konalo postupně ke čtyřem oltářům (postaveným obvykle v rozích náměstí), u každého se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií. Rázu procesí odpovídaly i modlitby, začínající invokacemi - např.: "Od hromobití, od krupobití a záhuby bouře, od metly zemětřesení, od moru hladu a války, ochraňuj nás, Pane."
Po roce 1989 se i v naší zemi tato tradice na mnoha místech obnovila.
„Hle, já jsem s vámi po všechny dny…“
Církev žije z eucharistie a v rozmanitých formách zakouší, jak se stále naplňuje Kristův příslib: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20). V eucharistii se církev raduje z této přítomnosti s jedinečnou intenzitou, neboť chléb a víno se proměňují v tělo a krev Pána. Když o Letnicích církev, lid nové smlouvy, začala své putování k nebeské vlasti, Nejsvětější svátost nadále pravidelně doprovázela její dny a naplňovala je důvěryplnou nadějí. Kristus nám skrze přijímání svého těla a krve předává také svého Ducha.
Zdroj a vrchol křesťanského života
Eucharistická oběť je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. „Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka a živý chléb. Skrze své tělo, Duchem Svatým oživované a oživující, dává lidem život“. Proto církev stále upírá svůj pohled na Pána ve Svátosti oltářní, v níž odhaluje plné vyjádření jeho nesmírné lásky.
Další zprávy
