Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator website

Předhradí slavilo se svým rodákem a diecézním biskupem


Z diecéze
Datum:

80 let života a 50 let od svěcení na kněze si v sobotu 8. 7. ve svém rodišti v Předhradí připomněl papežský prelát Josef Socha.

Původně hudebník, kterého v roce 1973 kardinál František Tomášek vysvětil na kněze. Mons. Josef Socha se narodil v Předhradí u Skutče, v rodině ševce. „Jako dítě jsem asi stále plakal. Maminka často vzpomínala, že jak se nehoupal se mnou kočárek, tak jsem brečel, brečel a brečel. Pro dnešního člověka je nepředstavitelné, že všichni žili a všechno se odehrávalo v jedné místnosti. Ale já na to vděčně vzpomínám. Protože domov vytvářejí lidé. To jsme vnímali. Možná nevědomky, ale vpisovalo se to do našich srdcí. I to patří k rodičovské lásce a ke štěstí dětí“, vzpomíná oslavenec, pro kterého se později staly dalšími pilíři kostel a varhany u nichž vyrůstal a kde se začalo formovat jeho muzikantství a smysl pro harmonii. „Na housle jsem začal hrát už v devíti letech, docela mi to šlo, toužil jsem být muzikantem. Nakonec jsem vystudoval obor housle na kroměřížské konzervatoři a působil tři roky v Moravské filharmonii Olomouc. Byl to začátek mé cesty životem, důležitý i pro kněžství. Tatínek na housle taky trochu uměl, hrávali jsme spolu dueta. Vnímám to jako schopnosti, které člověk dostává od Pána Boha. Štěstí bylo, že to moji rodiče rozpoznali. Jsem jim za to vděčný“, ohlíží se papežský prelát Josef Socha, jehož prvním kaplanským místem byla Kutná Hora. „Ta krása kostela sv. Jakuba, chrámu sv. Barbory či kostela Matky Boží Na Náměti by povzbuzující. Tady jsem začal naplňovat to, pro co jsem se rozhodl poté, co jsem opustil dráhu profesionálního muzikanta. Pán Bůh někdy dá dary pro to, aby je člověk obětoval. Měl jsem hudbu rád, patřila k mému životu, ale byl jsem přesazený do světa ještě krásnějšího. Upřímně, naplňuje mě to více, než svět kumštu, i když jsem na něj nezanevřel“, přiznává Mons. Josef Socha, který v dalších letech působil také v Gruntě, v Kácově či ve Zbraslavicích. A to až do chvíle, kdy za ním do Zbraslavic přijel v roce 1985 kapitulní vikář z Hradce Králové:

„Jemnostpane, co byste tomu řekl, kdybyste přešel do Hradce Králové? Pane doktore, já si nemůžu poroučet, odpověděl jsem mu. Jak to rozhodnete, tak to bude. Začínala další kapitola mého kněžského života. Za čtyři roky se biskup Karel Otčenášek se vrátil z trmického vyhnanství. V roce 1998 byl jmenován biskupem Dominik Duka, za něho jsem byl zvolen generálním vikářem. Začala moje další, úplně nová etapa. Přestal jsem být rektorem kostela Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí a začal se věnovat jenom „ouřadu“ generálního vikáře. Toutéž službou mě posléze pověřil i biskup Jan“, vzpomíná dvojnásobný oslavenec a dodává, že to, co mu Pán Bůh ještě dopřeje, to už nechává na jeho prozřetelnosti a lásce. Je podle svých slov připravený na všechno.

Rozhovor s Mons. Josefem Sochou pro Adalbert 6/2018.

Fotogalerie



Další zprávy

Z diecéze

Svatovavřinecká pouť na Sněžku

Přidejte se k poutníkům, kteří v den svátku sv. Vavřince vystoupají na nejvyšší českou horu.
Z diecéze

Lesnicko-myslivecký dětský den

Tradiční akci pro rodiny spolupořádají Diecézní lesy Hradec Králové.
Z diecéze, Česko

S biskupem Janem na pouť do Jablonného v Podještědí

Vydejte se na tradiční pouť za nemocné a za rodiny.