Úterý po 5. neděle postní

Audioverze

Jan 8,21–30

Ježíš řekl farizeům: „Já odcházím. Budete mě hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.“

Židé říkali: „Chce si snad vzít život, že prohlašuje: ‚Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete‘?“

A on jim řekl: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Ano, jestliže neuvěříte, že jsem to já, zemřete ve svých hříších.“

Zeptali se ho: „Kdo tedy jsi?“

Ježíš jim odpověděl: „Stále vám to říkám. Měl bych o vás hodně co mluvit a co soudit; ale ten, který mě poslal, je pravdivý, a já mluvím k světu to, co jsem slyšel od něho.“

Nepochopili, že k nim mluvil o Otci. Ježíš jim řekl: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já a že sám ze sebe nic nekonám, ale tak mluvím, jak mě naučil Otec. A ten, který mě poslal, je se mnou. Nenechal mě samotného, protože já stále konám to, co se mu líbí.“

Když tak mluvil, mnozí v něho uvěřili.

Zamyšlení
Křesťanská láska překonává všechny překážky: sbližuje vzdálené, spojuje cizince, smiřuje nepřátele a překračuje i to, co se lidsky zdá nepřekonatelné.

Je to láska, která proniká do nejskrytějších zákoutí společnosti, láska bez hranic – taková, která dokáže i nemožné. Není to jen cit, ale způsob života, způsob pohledu na druhé i na svět.

Církev, která neklade lásce meze, nevidí nepřátele, proti nimž by bojovala, ale lidi, které má milovat. A právě takovou církev dnešní svět potřebuje – církev, která svědčí o Bohu ne slovy, ale životem.

(Dilexi te, 120)

Závěrečná modlitba
Prosíme tě, Bože, dej nám vytrvalost v plnění tvé vůle, abychom svým životem vydávali o tobě svědectví, a tak aby i v naší době stále více lidí nacházelo cestu k tobě.

Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)