Postní zamyšlení na každý den doby postní.
Úryvek z Bible
Jan 5,1–3a.5–16
Byly židovské svátky a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V Jeruzalémě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethzatha, s pěti podloubími. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.
Byl tam jeden člověk, ten byl nemocný už osmatřicet let. Když ho Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je tak nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než tam dojdu já, jiný už tam sestoupí přede mnou.“
Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal svoje lehátko a chodil. Ten den však byla sobota.
Proto židé tomu uzdravenému namítli: „Je sobota! Nesmíš nosit lehátko!“ Odpověděl jim: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: »Vezmi své lehátko a choď!«“ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: »Vezmi ho a choď«?“ Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě bylo mnoho lidí.
Později ho Ježíš potkal v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“ Ten člověk odešel a oznámil židům, že ho uzdravil Ježíš. Proto židé Ježíše pronásledovali, že dělal takové věci v sobotu.
Zamyšlení
Dnes jsme zvláště zváni k zamyšlení nad situacemi, kdy se cítíme „zablokovaní“ a uvěznění v slepé uličce. Někdy se nám zdá, že už nemá smysl dál doufat; smíříme se s osudem a ztrácíme chuť bojovat.
Tuto situaci evangelia často vyjadřují obrazem ochrnutí. Proto se můžeme zastavit u příběhu muže, který byl ochrnutý třicet osm let. Postupně se smířil se svým osudem, protože se mu nikdy nepodařilo ponořit do rybníka ve chvíli, kdy se voda rozvířila.
Často nás totiž paralyzuje právě zklamání. Cítíme se odrazeni a hrozí, že upadneme do pasivity. Proto se Ježíš ptá zdánlivě jednoduchou otázku: „Chceš být zdráv?“ (Jan 5,6).
Je to důležitá otázka, protože když jsme dlouho uvězněni v nějaké situaci, může v nás zeslábnout i samotná vůle ke změně. Někdy dokonce zůstáváme ve své slabosti, protože je to jednodušší než se rozhodnout a vykročit.
Ježíš však tomuto člověku pomáhá objevit, že jeho život není jen v rukou osudu. Vyzývá ho, aby vstal, aby se zvedl ze své dlouhodobé situace a vzal své lehátko.
Prosme proto Pána o dar poznat, kde se náš život zastavil. Prosme o odvahu vyjádřit svou touhu po uzdravení. A modleme se za všechny, kdo se cítí paralyzovaní a nevidí východisko.
Prosme, abychom se vraceli do Srdce Kristova, které je skutečným příbytkem milosrdenství.
(Katecheze papeže Lva XIV., generální audience na Svatopetrském náměstí, 18. 6. 2025)
Závěrečná modlitba
Bože, veď nás, ať prožíváme postní dobu s opravdovou zbožností, abychom byli dobře připraveni přijmout velikonoční poselství o našem vykoupení a vydávat o něm svědectví.
Prosíme o to skrze tvého Syna…
(Vstupní modlitba)
Další zprávy
