Pondělí po 2. neděli velikonoční

Sk 4,23-31

Když byli (Petr a  Jan) propuštěni, přišli k  svým a pověděli jim, co všecko jim řekli velekněží a starší. Když to uslyšeli, společně zvolali k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe a  zemi, moře i  všechno, co je v nich. Ty jsi řekl pod vlivem Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho praotce Davida: »Proč se pohané bouří, proč národy osnují marné plány? Pozdvihují se pozemští králové a vládcové se spolčují proti Pánu a  proti jeho Pomazanému.« Ano, skutečně, v tomto městě se spolčili Herodes a Poncius Pilát s pohany a s izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal (za Mesiáše). Tak vykonali, co předem určila tvoje moc a tvé rozhodnutí. A teď pohleď, Pane, jak vyhrožují! Dej tedy svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s  veškerou odvahou, a  ty přitom zasahuj svou mocí, aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a znamení a divy.“ A když skončili tuto modlitbu, otřáslo se to místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo.

Vynikající člověk a uznávaný kazatel P. Th Dr. Jan Koc se v jednom z rozhovoru vyjádřil, že kněz, než začne kázat, by měl nejdříve zjistit, jestli je jeho jazyk spojený s  rozumem a  srdcem, aby Bohu nedělal na kazatelně ostudu. Apoštolové Petr a  Jan se po propuštění našli na kazatelně světa s nádherným svědectvím o Boží prozřetelnosti. Jejich inteligence je vedla k uznání pravdy o Božím zázračném působení a jejich srdce bylo naplněno vděčností a radostí. Prosí o moc Ducha, aby s odvahou a silou dokázali hlásat Ježíše Zmrtvýchvstalého a v Jeho jménu dělat skutky – znamení Boží. Bůh splnil jejich prosbu. Starší a učitelé zákona jim mohli zakazovat hlásat dobrou zprávu. Oni naplněni mocí Boží dobře věděli, co mají dělat a plnili svou výjimečnou misii se srdcem radostným, pokorným a plným důvěry.

Stará křesťanská legenda vypráví o tom, že každé dítě si v okamžiku narození přináší na tento svět výjimečné dary – schopnosti, které mu Bůh vložil do srdce v okamžiku početí. Tak jak se lidé liší vzhledem a těžko najdeme dva jedince, kteří vypadají stejně, tak i svěřené dary jsou jedinečné a neopakovatelné. Úkolem člověka je v průběhu života tyto konkrétní dary rozdávat, a  ne si je sobecky nechávat jen pro sebe. Každý z nás má Bohem dané schopnosti a  na nás je, abychom je ve shodě s Boží vůlí využívali. Nové narození z Ducha, o kterém Kristus vypráví Nikodémovi v  dnešním evangeliu, je otevřením se myslí i srdcem Božím darům. Od Boha jsi dostal úkol, který je tak důležitý, a pouze Ty ho můžeš splnit. Nezáleží až tolik na tom, jak jsi skvělý, dokonalý a bezhříšný. Záleží na tom, jak jsi otevřený Boží milosti a jestli s důvěrou chceš spolupracovat na Jeho díle spásy světa. On i Tvé nedostatky je dokonce schopen využít k prospěchu věci. Využívej rozum, který Ti byl dán k poznání Boha. Vnímej srdcem Jeho bezmeznou lásku k  Tobě. Věř, že On dokončí dobré dílo, které v Tobě započal.

Někdo přirovnal situaci v dnešní církvi ke službě, která utírá prach a leští nábytek v kajutách uzavřených do svého času, zatímco se Titanic už potápí. Je to smutný pohled, ale jen pro člověka, který nemá důvěru v Boha. Pro opravdově věřící začíná nová éra, která předčí všechny naše nejsmělejší a nejkrásnější představy. „Tak to je s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Amen.

Bogusław Piotr Partyka

×××

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)