Sobota po 4. neděle postní

Audioverze

Úryvek z Bible

Jan 7,40–53

Když někteří ze zástupu slyšeli Ježíšova slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“ Druzí zase: „To je Mesiáš!“ Ale jiní namítali: „Copak přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z vesnice Betléma, odkud David pocházel?“

Proto kvůli němu došlo v zástupu k roztržce. Někteří z nich ho chtěli zatknout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku.

Služebníci (velerady) se vrátili k velekněžím a farizeům a ti se jich zeptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ Služebníci odpověděli: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“

Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se nechali svést? Uvěřil v něho někdo z předních mužů nebo z farizeů? Leda jen tahle luza, která nezná Zákon – kletba na ně!“

Jeden z nich, Nikodém, ten, který už dříve přišel za Ježíšem, jim namítl: „Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“

Odpověděli mu: „Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane.“ A každý se vrátil domů.

Zamyšlení
Nikodém je muž, jehož příběh ukazuje, že je možné vyjít z temnoty a najít odvahu k následování Krista. Přichází za Ježíšem v noci. V Janově evangeliu mají časové odkazy často symbolickou hodnotu – zde může jít o noc, kterou má Nikodém ve svém srdci.

Je to člověk, který se ocitl v temnotě pochybností. V takové temnotě, kterou zažíváme, když už nerozumíme tomu, co se v našem životě děje, a nevidíme jasně cestu vpřed. Pokud jsi v temnotě, hledáš světlo. A Jan na začátku svého evangelia píše: „Světlo pravé, které osvěcuje každého člověka, přicházelo na svět“ (Jan 1,9).

Nikodém tedy hledá Ježíše, protože vycítil, že může osvítit temnotu jeho srdce. Evangelium však ukazuje, že Nikodém zpočátku nerozumí tomu, co mu Ježíš říká. Stále uvažuje podle své vlastní logiky a kategorií. Je to člověk s významnou společenskou rolí, jeden z předních mužů Izraele. Přesto cítí, že v jeho životě něco nefunguje a že potřebuje změnu.

To se někdy stává každému z nás. Pokud nepřijmeme změnu a uzavřeme se do svých zvyků nebo způsobu myšlení, hrozí nám, že náš život ustrne. Život však spočívá ve schopnosti proměny, abychom našli nový způsob lásky. Ježíš proto mluví s Nikodémem o znovuzrození – o změně, která je někdy nezbytná.

Změny nás často děsí. Na jedné straně po nich toužíme, ale zároveň bychom raději zůstali ve svém pohodlí. Ježíš proto připomíná příběh Izraelitů na poušti, kteří se báli a jejich strach se promítl do obrazu jedovatých hadů (srov. Nm 21,4–9). Uzdravení přišlo tehdy, když se podívali na měděného hada, kterého Mojžíš vyzdvihl na kůl.

Také my jsme někdy uzdraveni teprve tehdy, když se dokážeme podívat do tváře svému strachu. Nikodém – stejně jako my – může pozvednout pohled k Ukřižovanému, k tomu, který porazil smrt, kořen všech našich obav. V Ježíši můžeme najít naději, abychom dokázali čelit změnám v našem životě a znovu se narodit.

(Katecheze papeže Františka ze dne 19. března 2025 o Ježíši a Nikodémovi)

Závěrečná modlitba
Milosrdný Bože, ty dobře víš, že to, co konáme bez tebe, se ti nemůže líbit; veď proto všechno naše myšlení i jednání.

Prosíme o to skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)