Pátek po 3. neděli velikonoční

Sk 9,1-20

Šavel ještě soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel k veleknězi a vyžádal si od něho pověřující listy na synagogy v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma. Když byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a  uslyšel, že k  němu mluví nějaký hlas: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“ Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Muži, kteří s ním konali tu cestu, stáli neschopní slova. Slyšeli sice hlas, ale neviděli nikoho. Šavel pak vstal ze země. Oči měl otevřené, ale nic neviděl. Vzali ho proto za ruce a dovedli do Damašku. A tři dni zůstal slepý a nic nejedl ani nepil. V Damašku žil jeden učedník, jmenoval se Ananiáš. Pán k němu ve vidění promluvil: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Prosím, Pane.“ Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané  Přímá a vyhledej tam v Judově domě muže, který se jmenuje Šavel z Tarsu. Právě se modlí.“ (Šavel) uzřel ve vidění muže jménem Ananiáše, jak k němu vchází a vkládá na něho ruce, aby zase viděl. Ananiáš odpověděl: „Pane, od mnoha lidí jsem slyšel, kolik zla způsobil právě tento člověk tvým věřícím v Jeruzalémě. I tady má od velekněží moc, aby dal spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ Ale Pán mu řekl: „Jen jdi. Neboť on je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům. Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět.“ Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu a vložil na něho ruce se slovy: „Bratře Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti ukázal na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti Ducha Svatého.“ V té chvíli jako by mu šupiny spadly s  očí, zase viděl a  hned se dal pokřtít. Potom pojedl a vrátily se mu síly. Pak pobyl nějaký čas s učedníky v Damašku. A hned začal v synagogách hlásat Ježíše, že je to Boží Syn.

Bratři a sestry,

pasáž z Evangelia, která se čte při dnešní bohoslužbě, je zakončena větou: „To řekl. Když učil v synagoze v Kafarnaum“. Ježíš byl největší a nejschopnější učitel, který kdy žil. Přináší poselství o  tom, že všichni lidé mohou mít život a  mohou ho mít v hojnosti. Být učitelem neznamená jen učit, ale hlavně naučit. Být zde pro všechny, a především nikoho neztratit. I ten poslední žák v zapadlé škole mu stojí za to, aby ho připravil na život. Dobrý učitel udělá vše proto, aby i z propadlíka se stal premiant. A to i tím, že je mu stále nablízku, že mu věří a  dává mu šanci. Nic mu nevnucuje, jen mu nabízí. Ale zároveň očekává, že jeho žáci budou podle poznaných hodnot žít a předávat je dál. Každý žák, každý člověk, je pro učitele Ježíše jedinečný. Znovu a znovu nás hledá a zve, nejen proto, že máme být Jeho studenty, ale proto, že jsme i jeho přátelé. Bohužel jsme jen lidé, kteří často odmítají Jeho pozvání. Možná stejně jako Šavel. Oproti tomu mladý jáhen Štěpán do Mistrovy školy vstoupil s nadšením. A prospěl. Odměnou mu byla otevřená nebesa a  pohled na Syna člověka stojícího po pravici Boží. Šavel nabídku nepřijal, a  dokonce schvaloval, že Štěpána zabili. Jáhen Štěpán byl členem rané Církve, a ti, kteří ji tvořili, byli v očích Šavla odpadlíci, zrádci, bořitelé tradic a ničitelé hodnot. Šavel miloval chrám a křesťané Krista. On i oni byli za svoji víru ochotni položit život. A do této bitvy dvou škol, dvou směrů, vstupuje vzkříšený Kristus. Zjevuje se jako zářící světlo a mluví k Šavlovi. V jediném okamžiku proměňuje jeho myšlení a celý život. Pavlovy oči se otvírají při křtu, kdy se stává žákem Ježíše Krista. Z pronásledovatele a nepřítele křesťanů do lidských dějin vstupuje jako apoštol a učitel národů.

Zdeněk Krček

×××

Všemohoucí Bože, tys nám dal poznat, co pro nás znamená Kristovo zmrtvýchvstání; posilni nás milostí Ducha Svatého, skrze něhož jsi Ježíše vzkřísil z mrtvých, ať povstaneme k novému životu. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)