Sobota po 3. neděli postní

Audioverze

Úryvek z Bible

Lk 18,9–14

Ježíš řekl toto podobenství některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali:

„Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: »Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.«

Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: »Bože, buď milostiv mně hříšnému!«

Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Zamyšlení
Proto je velikonoční tajemství základem křesťanského života, kolem kterého se točí všechny ostatní události. Můžeme tedy bez jakékoli sentimentality říci, že Velikonoce jsou každý den.

Každou chvíli prožíváme mnoho různých zkušeností: bolest, utrpení, smutek, propletené s radostí, úžasem a klidem. V každé situaci však lidské srdce touží po plnosti, po hlubokém štěstí.

Velká filozofka dvacátého století, svatá Terezie Benedikta od Kříže (Edith Steinová), která se hluboce zabývala tajemstvím lidské osoby, připomíná tuto dynamiku neustálého hledání naplnění. „Člověk,“ píše, „vždy touží znovu obdržet dar bytí, aby mohl čerpat z toho, co mu okamžik dává a zároveň bere.“

Jsme ponořeni do omezení, ale zároveň se snažíme je překonat. Velikonoční zvěst je nejkrásnější, nejradostnější a nejvíc ohromující zprávou, jaká kdy v historii zazněla. Je to „evangelium“ par excellence, které dosvědčuje vítězství lásky nad hříchem a života nad smrtí.

Právě proto je schopné uspokojit touhu po smyslu, která znepokojuje naši mysl i naše srdce. Člověk je poháněn vnitřním pohybem, který ho stále přitahuje k něčemu většímu. Žádná podružná realita ho nemůže plně uspokojit. Směřujeme k nekonečnu a věčnosti.

Vše se mění díky onomu ránu, kdy ženy, které přišly pomazat tělo Pána, našly hrob prázdný. Otázka mudrců z východu: „Kde je ten narozený židovský král?“ (Mt 2,1–2) nachází svou definitivní odpověď ve slovech tajemného mladíka ve velikonočním úsvitu:

„Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady.“ (Mk 16,6).

(Katecheze papeže Lva XIV., generální audience na Svatopetrském náměstí, 5. 11. 2025)

Závěrečná modlitba
Bože, ty nám dáváš už v této postní době účast na Kristově smrti a vzkříšení; pomáhej nám, ať se dobře připravíme na slavení Velikonoc, abychom plně prožívali radost z našeho vykoupení. Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)