Připravte se na Velikonoce také pomocí tradiční brožury s krátkými meditacemi.
Mk 12,28b-34
Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: »Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.« Druhé je toto: »Miluj svého bližního jako sám sebe.« Žádné jiné přikázání není větší než tato.“ Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.
Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Mám malé děti. Ty hlavní zatěžkávací zkoušky mě nejspíš teprve čekají. Mojí profesní cílovou skupinou jsou zase náctiletí, takže už trochu tuším, o čem to bude. Postupem času, čím větší věkový rozdíl mezi mnou a mými žáky je, tím méně jim rozumím. Abych byla přesnější, nerozumím spoustě výrazů, které tak samozřejmě používají, neznám spoustu počítačových her a tuhle odbornost ani nehodlám dohánět. Neposlouchám hudbu, kterou má většina z nich ráda a až na výjimky oni zase nezbožňují Bacha, Vivaldiho, Mozarta, a dokonce ani Beatles. Kulisy mého mládí se vyměnily, jsou jiné, plné technických zázraků a vymožeností, které jim, ale i nám dospělým, někdy pomáhají, jindy brání žít lépe. Byť mi ještě ani čtyřicet nebylo, jsem pro ně trochu fosilie. No, to už trochu přeháním.
Jedna ze smysluplných a zcela nadčasových činností, kterou se proto snažím provozovat, je modlitba podle brožury Modliteb matek. Jedna věta ve mně už dlouho rezonuje: „Pane, často zapomínáme, jak velice nám věříš, když svěřuješ své drahocenné děti do naší péče.“ Ano, Ty nám věříš. Věříš, že budeme dobrými rodiči, dobrými učiteli, dobrými lidmi. Jsou to především Tvoje děti, nám s důvěrou svěřené. Věříš, že tenhle úkol moc nezpackáme. Mým úkolem je zrcadlit tento Boží přístup a přenést tuto důvěru také do vztahu k dětem. Jak doma, tak ve škole. Věřit, že jsou a nadále budou dobrými dětmi, dobrými žáky, dobrými lidmi. Protože je to právě autentická důvěra, ne úlisná či výhrůžná manipulace, která dává rozkvétat tomu lepšímu v nás. Víra a důvěra nezakonzervovaná, ale jako živý proces: když se věci nedějí tak, jak bychom si přáli, když děti neplní naše nároky a očekávání. Důvěra, která povzbuzuje a kterou je potřeba vědomě volit a projevovat namísto výčitek, moralizování a zoufání. Ta stokrát nezlomená hůl, která nás podepírá, když je terén náročný a nepřehledný, za každého počasí. Ostatně i to si přejeme my a dětsky očekáváme pro sebe v našem vztahu s Bohem. A snad tím tak „nejsme daleko od Božího království“.
(Karolína Boumová)
xxx
Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze tvého Syna…
(Vstupní modlitba)