Jáhenská svěcení v královéhradecké diecézi

Jáhenská svěcení jako předstupeň svěcení kněžských  

23.8. v Litomyšli - Jeroným Pelikovský,  světitel biskup Prokop

6.9. v Kameničkách, Tomáš Moučka, světitel biskup Jan

Jáhenská svěcení trvalých jáhnů

4.10. v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové, světitel biskup Jan

----------------------------------------------------

Trvalé jáhenství provází v našich společenstvích rozdílná očekávání a budí různé emoce. Setkáváme se s nadšením, že se prosazuje duchovní služba pro ženaté muže, kteří znají strasti i radosti rodinného života. Nechybí ani skeptické postoje, opírající se o tvrzení, že jáhen stejně nemůže dělat o moc víc než věřící laici a jáhenství nabízí jeho nositelům alibi, které jim umožní distancovat se od rodinných povinností.

Jako zástupce vedoucího formace vní­mám důležitost otázky po tom, s jakým očekáváním by měli letošní svěcenci vstupovat do života jáhenského sboru a s čím by měli počítat i ti, kteří se budou k trvalému jáhenství připravovat v dal­ších letech. Pokusím se to vyjádřit po­někud heslovitě v několika následujících bodech:

1. Jáhenství je jedním ze stupňů svá­tosti svěcení. Trvalé jáhenství tedy není prostředkem uplatnění ženatých mužů v církvi, ale je svátostným darem pro církev. Kvůli tomu bylo obnoveno jako trvalý stav, aby v různých komunitách a zvláštních službách dokládalo, že vtě­lený Boží Syn vede a svolává nebeskému Otci jeho církev právě skrze svou radikál­ní služebnost, nezdolnou péči a trpělivou pozornost vůči slabým a potřebným.

2. Trvalé jáhenství zvláštním způso­bem dokládá Kristovu vytrvalost a tr­pělivost ve službě, proto má navázat na dlouhodobou osvědčenost někte­rých křesťanů v jejich službě pro církev a pro svět. Je tak určeno pro ty věřící, kteří svůj život ze křtu, biřmování a eu­charistie již vytrvale a trpělivě rozvíjejí v konkrétní církevní službě. U těch, kteří se ucházejí o trvalé jáhenství, je tedy tře­ba, aby se ve své službě již předem osvěd­čili před církevním společenstvím, svou službu přijali jako vlastní životní poslání a takto ji též skloubili se svým rodinným životem. Uchazeči jáhenství by též měli být schopni své prověřené poslání for­mulovat a takto se zapojit do pastorační­ho plánování a moderování pastoračních aktivit v diecézi, v jejích farnostech nebo jiných společenstvích.

3. Jáhenství nepřináší žádnou vyšší míru uznání osoby věřícího ani jeho vlastní služby. Skutečná důstojnost křesťanské služby plyne už z křestního zasvěcení jejího nositele a všichni věřící jsou si „rovni co do důstojnosti i činnos­ti“, abychom citovali kánon 208 Kodexu kanonického práva z roku 1983. Bylo by proto mylné usilovat o jáhenství kvůli docenění sebe nebo své činnosti. Toto očekávání by bylo nesprávné a s velkou mírou pravděpodobnosti by se v průbě­hu jáhenského života stalo nenaplněným a posléze frustrujícím.

4. Jáhenství znamená svátostné přičle­nění k apoštolské službě. Proto k němu mají směřovat právě ti věřící, jejichž služba může vhodně zjevovat a rozvíjet Kristovo „služebné předsednictví“. Jiný slovy: jáhnem by se měl stát ten, jehož služba může zvláštním způsobem uka­zovat na Krista jako jediného Pána, který svolává, posvěcuje, vede a misijně zaklá­dá svou církev. Bylo by tedy nesprávné chtít, aby co nejvíce křesťanů, kteří se osvědčili v důležitých církevních služ­bách, usilovalo o jáhenství. To vyžaduje rozlišování. Některá hlediska tohoto roz­lišování jsem se snažil výše předložit.

Svátost svěcení je jedním z Božích darů, jejichž prostřednictvím nás vtělený Syn uvádí do vzájemnosti lásky s nebeským Otcem a utváří z nás společenství Ducha svatého, společenství jednoty a vzájemné odkázanosti. Trvalé jáhenství se na tomto díle, ve kterém se k nám Bůh obrací skrze Ježíše Krista, může podílet. Děkuji všem kandidátům jáhenství v naší diecézi za jejich dosavadní službu při budování těla Kristova. Za to děkuji i jejich manželkám a dětem. Dvanáct z těchto kandidátů bude již letos přičleněno ke sboru jáhnů naší diecéze, těším se na toto společenství.  

doc. Mgr. Jan Hojda, Th.D.

--------------------------------------

Podle trvalého jáhna Ing. Michala Nesvadby není tato služba úplně jednoduchá, ale je zvládnutelná.  „A ze zkušenosti mohu říci: v každém věku. Nebudete na to sami. Pán se opravdu stará! To jsem pociťoval já a budete to pociťovat i vy, pokud se k takové službě rozhodnete. A mohu vás povzbudit zkušeností mého spolustudenta, později spolubratra v jáhenské službě a dnes již kněze. Byl ještě o pár let starší, z každé zkoušky na škole měl strach, ale šel do toho s vědomím, že: „…u lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ (Mt 19,26) A s velkou důvěrou dokázal i to nemožné… Dříve jsem o cestě trvalého jáhenství neuvažoval, ale cítil jsem, že mě služba naplňuje. Vše jsem probíral s manželkou a ta mě v rozhodujících momentech podpořila. Potkal jsem v životě několik vynikajících kněží, kteří mi byli ve službě i lidsky vzorem. Velmi mi také k rozhodnutí pomohl rozhovor s otcem biskupem Josefem Kajnekem, který mě i nakonec světil. Jsem mu za to vděčný“.