Pátek po 3. neděli postní

Audioverze

Úryvek z Bible

Mk 12,28b–34

Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: »Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.« Druhé je toto: »Miluj svého bližního jako sám sebe.« Žádné jiné přikázání není větší než tato.“

Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

Zamyšlení
Apoštol Jan píše: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Stejně tak Ježíš ve své odpovědi zákoníkovi připomíná dvě starodávná přikázání: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!“ (Dt 6,5) a „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Lv 19,18), a spojuje je do jediného přikázání.

Citované místo z Levitika vybízí k úctě k příslušníkům vlastního národa, zatímco v jiných textech nacházíme výzvu k úctě – ne-li přímo k lásce – i k nepříteli:
„Jestliže potkáš zatoulaného býka nebo osla svého nepřítele, přiveď ho k němu. Jestliže vidíš osla svého odpůrce, že leží pod břemenem, neobcházej ho, ale pomoz mu ho zdvihnout.“ (Ex 23,4–5).

Z toho vyplývá vnitřní hodnota úcty k člověku: každý, kdo se ocitne v nouzi – i nepřítel – si vždy zaslouží naši pomoc.

(Dilexi te, 24–25)

Závěrečná modlitba
Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)