Čtvrtek po 2. neděli adventní

Úryvek z Bible

(Mt 11,11-15)

Ježíš řekl zástupům: „Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on. Od času Jana Křtitele až po tuto chvíli nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout: on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš!“

Zamyšlení

Pracuji na dětské klinice a jsem součástí týmu, který léčil novorozence s vážnou vrozenou vývojovou vadou. Co všechno už toto dítě zažilo a zažívá? Co by nám řeklo, kdyby mohlo mluvit?

„Běží 20. týden těhotenství. Lékaři zjistili, že se můj mozek nevyvíjí správně. Právě se sešli lékaři různých odborností, aby můj případ prodiskutovali a mým rodičům vysvětlili, co nás všechny čeká.

Jedno doporučení zní: »Ukončit těhotenství (potrat) ze zdravotní indikace.« To pro mě znamená zemřít ještě dříve, než jsem se narodilo. Druhé doporučení, ke kterému se přiklání lékaři s křesťanskou vírou, ale i někteří nevěřící lékaři zní: »Současné znalosti a možnosti medicíny mi dávají šanci, že bych mohlo přežít.«

Stále však všichni diskutují o tom, jaké mám vyhlídky. Když přežiji, budu opravdu zdravý? A pokud se přidají možné komplikace, jaké bolestivé zákroky budu muset snášet? Padají různá procenta pravděpodobnosti odpovědí na tyto otázky, žádná pravděpodobnost se neblíží ani 80%, ale většina se shoduje, že je to asi 50 na 50.

Moji rodiče se musí rozhodnout. A protože maminka je věřící, dává mi šanci. Těhotenství bude pokračovat.

Nakonec jsem se muselo narodit předčasně, protože hrozilo, že zemřu dříve, než se narodím.

A tady se objevil můj další problém. Plíce a další orgány ještě nebyly zralé a také zažívací trakt byl neúplně vyvinutý. Objevily se komplikace, které vyžadovaly opakované operace. I když se mi díky péči lékařů a sester podařilo přežít, nesu si do života mnoho zdravotních problémů. Můj mozek je dosti poškozený a s vysokou pravděpodobností budu celý život odkázán na péči jiných. A jak se předpokládalo, i přes všechny možnosti moderní léčby, jsem si zažil bolesti a stresových situací víc než dost.

Když jsem konečně opustil nemocnici, rodiče se snažili ze všech sil. Ale psychické i fyzické síly ubývaly, rodičům zbývalo málo času na mého staršího sourozence a vše nakonec vyústilo v rozvod rodičů, protože tatínek již vše nezvládal. A nakonec vše nevydržela ani maminka, byl jsem umístěn do ústavního zařízení. Můj další osud je dále velmi nejistý.“

Jak křehký lidský život je! A přeci právě tuto cestu Bůh zvolil, aby svět zachránil. Spoléhal se na lidi v době proroků, spolehnul se na Jana Křtitele, i Boží Syn se stal člověkem, aby vstoupil do hloubek lidského bytí, do všech nejistot, existenčních nezabezpečení a existenciálních temnot, přišel na hranici smrti, do které nakonec vstoupil. A zde ukázal sílu života, cestu, na které život nekončí.

(Autor zamyšlení: Zdeněk Kokštein )

Vstupní modlitba

Prosíme tě, Bože, probuď v nás upřímnou touhu po opravdovém pokání, abychom ti mohli sloužit s čistým srdcem, a tak připravovat cestu tvému jednorozenému Synu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.