96. narozeniny P. Miloslava Fialy

Život P. Miloslava Fialy by vydal na román. Po kněžském svěcení, které obdržel 21. prosince 1971, působil v duchovní správě v Hradci Králové, proto je nám také tak blízký. On sám na město pod Bílou věží moc rád vzpomíná. Idyla netrvala dlouho. Roku 1974 byl P. Fialovi odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a následovala dlouhá léta skladníka a zásobovače při výstavbě pražského metra.

Po sametové revoluci se od 1. ledna 1990 stal redaktorem náboženských pořadů Československého rozhlasu (později Českého rozhlasu). Výběr z jeho úvah, vysílaných pod názvem Cestou naděje a víry od roku 1994 každou neděli ráno na rozhlasové stanici Regina, vyšel knižně ve dvou svazcích. Od 1. ledna 1991 byl současně tiskovým mluvčím Československé biskupské konference a ředitelem jejího tiskového střediska, které založil. Po rozpadu Československa pokračoval jako tiskový mluvčí České biskupské konference, a to do roku 1996, a do roku 1998 rovněž jako ředitel tiskového střediska ČBK. V letech 1997 až 2004 byl prezidentem Arcidiecézní charity Praha a od ledna 1999 do konce roku 2006 prezidentem Sdružení Česká katolická charita. Za mimořádnou činnost v oblasti charitativní práce mu byl udělen řád sv. Cyrila a Metoděje. V roce 2022 obdržel P. Miloslav Fiala na podnět Diecézního centra pro seniory, se kterým roky spolupracuje, Medaili Za zásluhy I. stupně.

Slušný výčet aktivit kluka z Malína u Kutné Hory, kterému se jako začínajícímu gymnazistovi dostala do ruky kniha o Želivě. Byl to Šimon kouzelník od Františka Hamzy, zakladatele léčebny pro děti s tuberkulózou v Luži -Košumberku. Vystudoval Vysokou školu obchodní, dnes VŠE. Zkoušel se uplatnit v ekonomickém zaměstnání, ale duchem byl jinde. Proto považoval za zcela normální přihlásit se jako tajný kandidát k premonstrátům do strahovského kláštera. Tam prodělal počáteční noviciát, který po návratu z kriminálu dokončil opat Bohumil Vít Tajovský. Ocitl se tak v Želivě, ale Pán Bůh chtěl, aby zůstal v Praze, kde po různých životních peripetiích zakotvil. Prahu má moc rád. Jako Hradec Králové, dodává vždy s úsměvem. I v současnosti se P. Miloslav Fiala věnuje aktivitám odpovídající jeho možnostem, neuzavírá se v bytě na pražském Spořilově, ale předává své zkušenosti. A že jich za ty roky je! Neztrácí radost ze života, stále vidí nové cíle a možnosti. Brání se pasivitě a svůj život plným právem nepovažuje za promarněný. Uvědomuje si, že i staří lidé mají ve společnosti své místo.

Bible nám v žalmu 92. připomíná: „Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.“ Vzpomněla jsem si na P. Miloslavem Fialou často citovaný žalm v souvislosti s jeho srpnovým výročím (*28. 8. 1928). Požehnaný věk! Přistupuje k němu „s odkrytým hledím“.

Eva Zálešáková,  Diecézní centrum pro seniory Biskupství královéhradeckého