Kanonie premonstrátů v Želivě uspořádala pod záštitou ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka pontifikální mši svatou u příležitosti 40. výročí děkovné mše svaté, kterou 13. 8. 1968 sloužili v želivském opatském chrámě kněží, kteří byli zde internováni v padesátych letech. V premonstrátském klášteře v Želivě vzpomínali 13. srpna na kněze a řeholníky, kteří zde trpěli v 50. letech. Tento rok uplynulo 40 let od děkovné mše svaté, kterou v klášteře sloužili 13. srpna 1968 kněží, kteří tu byli vězněni. Internační tábor byl v Želivě 4 roky. Prošlo jím 464 kněží a řeholníků z tehdejšího Československa.
Pontifikální mši svatou sloužil za účasti 1. místopředsedy vlády České republiky Jiřího Čunka a 1. místopředsedy sněmovny parlamentu České republiky, Jana Kasala želivský opat Bronislav Ignác Kramár. Přítomni byli také představitelé kraje Vysočina a obce Želiv.
Opat Kramár zdůraznil v homilii potřebu, aby člověk žil vždy a za každých okolností v pravdě. „Pravda není něco, co se dá v životě obejít. Pravda je něco, co musíme vzít na svá ramena a nehledět přitom kolem sebe. Nesmíme utíkat před utrpením, které je s pravdou často spojeno. Dnešní člověk utíká před utrpením a bolestí, a proto tak mnoho trpí.“
Opat Kramár vybídl všechny přítomné, aby se nebáli trpět pro pravdu. „Co bylo odměnou mnohým kněžím za utrpení v období komunistického režimu? Jména některých z nich, nevyjímaje velikány české katolické církve, kterými bezesporu byli kardinál Trochta nebo kardinál Tomášek, jména těchto velikých mužů víry byla zapsána komunisty na seznamy STB jako jména agentů. A co dělali oni? Neproklínali své trýznitele, ale modlili se za ně. A to je výzva i pro nás“, zdůraznil želivský opat. Ten také poděkoval všem obyvatelům Želiva a okolí za to, že v období komunismu se nebáli být nápomocní kněžím a řeholníkům, kteří v klášteře trpěli.
Další zprávy
