Konsekrace oltáře a Pouť smíření v Želivu

Nový obětní stůl je z dílny slovenského umělce Svetozára Ilavského a umístěn je v klášterním kostele Narození Panny Marie. "Ilavský na něm pracoval dva roky a jeho součástí jsou ostatky 12 světců", řekl Gorazd Tomáš Plavnický z premonstrátského kláštera Želiv na Pelhřimovsku. V klášteře bylo v 50. letech internováno 464 kněží a řeholníků. Mezi nimi i František Tomášek, pozdější pražský arcibiskup a kardinál, který pouť jako první se svými spoluvězni vykonal 13. srpna 1968.

Podnož oltářního stolu je zpracovaná z kovu, připomíná plátno a odkazuje na pláště, které jsou na oltářích. "Ilavský se zaměřuje na zvláštní zpracování kovu, toto je hydronalium, slitina hliníku a hořčíku, z boku je stůl prázdný, což znázorňuje prázdný Kristův hrob," řekl Plavnický.

Ostatky uložené v oltáři patří mimo jiné římským prvomučedníkům, dále svatému Vojtěchovi, Janu Sarkanderovi a blahoslavenému Hroznatovi. A protože má nový oltář symbolizovat i dobu nedávnou, jsou v něm uložené také ostatky mučedníků současné doby. "Z doby komunismu je tam Zdenka Schelingová, Dominik Trčka a Peter Gojdič," řekl Plavnický.

Kněží a řeholníci byli v želivském klášteře internováni mezi lety 1950 a 1956. Jejich jména jsou od roku 2013 vepsána na klášterní zdi. Návštěvníci kolem ní prochází při prohlídce kláštera. Asi měsíc je součástí expozice i takzvaná okurková monstrance, kterou věznění kněží dokázali vyrobit z běžných předmětů, které měli k dispozici - z plechovek od okurek a skleněného dna lahve. Premonstráti si léta komunistického žaláře, ve který se klášter na šest let proměnil, připomínají Poutí smíření každoročně.

Želivský klášter byl založen roku 1139 pro benediktiny, kteří přišli ze sázavského kláštera. Premonstráti je vystřídali o deset let později. V roce 1950 komunisté klášter zrušili a přeměnili ho v internační tábor, v němž byli kněží drženi bez rozsudku. Od roku 1957 byla v klášteře psychiatrická léčebna. Řeholní komunita se mohla vrátit počátkem 90. let.

Fotogalerie Člověk a víra zde.