Jak nakládat s odsvěcenými kostely?

“Součástí církve je také hmotná kultura, předměty a stavby. Místa, kde se slavily křty, pohřby a svatby, kde se společenství scházelo k eucharistii jsou vnímána jako posvátná i tehdy, kdy už takto neslouží,” řekl Ottavio Bucarelli, ředitel katedry církevních památek na Papežské gregoriánské univerzitě při prezentace sympózia.  Uzavírání a odsvěcování míst kultu má v dnešní době mnoho příčin a není pouze fenoménem posledních let.  Už v roce 1987 Centrální papežská komise pro sakrální umění v Itálii zveřejnila “Chartu o zacházení se starými církevními budovami”, která se zaměřovala na italskou situaci, zejména vzhledem ke konfiskacím církevních majetků po sjednocení Itálie na konci 19. století.

Po třiceti letech chce Svatý stolec obrátit pozornost k tomuto jevu, který nabývá širších rozměrů. Zatím neexistují přesné statistiky o odsvěcených kostelech a nebylo provedeno systematické zkoumání, které by shromáždilo údaje z jednotlivých diecézí. S velkým ohlasem v tisku se nicméně setkávají případy prodávaných kostelů, přeměněných posléze na obchody, bary, restaurace, tělocvičny, diskotéky či mešity, nebo módní přehlídky na pozadí fresek a oltářních obrazů se sakrálními náměty. Důvodem zavírání kostelů je zpravidla úbytek členů křesťanského společenství, málo kněží a opouštění náboženské praxe. Přesto lidé téměř vždy protestují proti jejich prodeji, protože kostel má silnou symbolickou a identifikační hodnotu.

Pořadatelé vatikánského sympózia chtějí pojednat toto téma z pastoračních, ale také právních a technických hledisek. Vybízejí proto badatele a akademickou obec k široké účasti.

Jana Bronková, Vatican news