Sůl dává chuť pokrmu a světlo neosvěcuje sebe - v tom spočívá každodenní křesťanské svědectví, zdůraznil papež František.

„Solí pro druhé, světlem pro druhé, neboť sůl neochucuje sebe, ale vždycky slouží. Světlo neosvěcuje sebe, nýbrž slouží. Sůl je pro druhé. Jen nepatrná špetka soli pomůže pokrmu. V obchodě se nekupuje sůl po tunách, ale v malých sáčcích. To stačí. Sůl se nepyšní sebou, protože neslouží sobě. Vždycky pomáhá druhým. Zachovává a ochucuje. V tom je jednoduchost svědectví.“
Být každý den křesťanem – poznamenal dále papež – znamená být světlem, které je pro lidi a pomáhá jim ve chvílích temna: „Pán nám říká: »Buď solí, buď světlem!« A někdo si pomyslí: »Přivedu tedy do kostela hodně lidí a udělám...« - Ne! Jednej tak, aby druzí viděli a velebili Otce! Ani žádná zásluha ti nebude přiznána. Když jíme, neříkáme: »To je ale dobrá sůl!«. Nikoli, ale: »To jsou chutné těstoviny, to je dobré maso...« Když jdeme v noci domů, neříkáme: »To je svítivé světlo!«. Nikoli. Nehledíme na světlo, nýbrž na to, co je osvětleno. Tato dimenze způsobuje, že my křesťané jsme v životě anonymní.“
Nejsme protagonisté svých zásluh a nemusíme jednat jako farizej, který děkoval Pánu, protože si myslel, že je svatý – vyvodil Petrův nástupce. „Krásnou modlitbou by pro nás všechny mohla být otázka, kterou si lze klást na sklonku dne: »Byl jsem dnes solí? Byl jsem světlem?« Toto je každodenní svatost. Pán ať nám to pomáhá pochopit.“
Zdroj: Vatican news