Dobrovolnická péče o nemocné

V sobotu 5. 4. 2018 se na Biskupství královéhradeckém uskutečnilo slavnostní ukončení Kurzu pro dobrovolníky v pastorační péči o nemocné za přítomnosti královéhradeckého biskupa Jana Vokála, P. Jana Paseky, biskupského vikáře pro pastoraci, Jany Sieberové a Zdislavy Polákové z Domácího hospice Duha v Hořicích. Do kurzu se přihlásilo 25 účastníků z měst Česká Třebová, Hradec Králové, Lázně Bělohrad, Vysoké Mýto, Dobruška, Jaroměř, Bukovina, Vrchlabí, Žamberk, Litomyšl, Studenec, Jablonec nad Nisou, Praha, Jičín, Česká Třebová, Potštejn, Nová Paka, Lomnice nad Popelkou, Hořice.

Od počátku kurzu se v Duze vytvořilo živé, přívětivé a otevřené společenství, kde se mezi námi postupně tvořila vzájemná láska a porozumění. Myslím si, že každý z účastníků nějakým způsobem vyjádřil, že krom kvalitních přednášek, byla pro ně Duha především duchovním prostředím, které je přitahovalo. Věřím, že jednota, která mezi námi vyrostla, přispěla k zakořenění v Božím srdci, protože z tohoto zdroje tryská pramen lásky, který vede k opravdové zkušenosti s Bohem. Bylo krásné vidět oči všech zúčastněných, z kterých zářila radost a zvláštní světlo.

Máte přání věnovat se jako dobrovolníci nemocným či umírajícím lidem? Chcete jim darovat svůj volný čas? V diskusích jsme hovořili o touze být s nemocnými lidmi ve zdravotnických či sociálních zařízeních, kde většina lidí vnímá pocit smutku, zoufalství, beznaděje a velké samoty. Uvědomovali jsme si, že v upřímných rozhovorech, ve vzájemné důvěře, se otevírá prostor, ve kterém člověk může předložit svá trápení, úzkosti, strachy a může dojít k naději.

Těžce nemocný člověk potřebuje mít vedle sebe průvodce, přítele, který by šel vedle něho, v jednotě s prožívaným utrpením spojeným s nemocí. Přeje si, aby mu druhý člověk naslouchal, byl trpělivý, měl na něho čas a měl ho rád, se vším, co prožil. Samota je nejvíce patrná u lidí, kteří nemají pečující rodinu a často jsou svíráni pocitem zbytečnosti, méněcennosti, mají strach z budoucnosti a realita přítomnosti často prožívaná s fyzickým omezením způsobeným nemocí, je pro ně velmi tíživá.

Pokud budeme doprovázet nemocné a projdeme společně krizí jejich utrpení, často budeme svědky jejich nového života ve víře, v následování Krista. V každém člověku je skrytý obrovský potenciál sil a pokud mezi nemocným člověkem a dobrovolníkem vznikne vztah přátelství, utváří se zde prostor, ve kterém se tyto síly začínají uvolňovat.

Děkuji všem, kteří jste se do kurzu přihlásili, děkuji za vaši ochotu věnovat část svého volného času nemocným lidem. To je převeliký dar v dnešní době!  Děkuji za přátelství, za sdílení a za naději, že společnými silami zmírníme utrpení nemocných lidí, které máme ve své blízkosti.

Jana Sieberová