Liturgické drama podle středověké předlohy

Právě tématika putování učedníků a jejich setkání, prozření a obrácení nachází své místo ve hře Zjevení v Emauzích. Příběh se vypráví na podkladě Lukášova a Janova evangelia. V liturgickém slavení je tematika ukotvena v prvním týdnu po Velikonocích, tj. ve velikonočním oktávu. Jako konkrétní pramen nám posloužil rukopis z francouzského kláštera Fleury z konce 12. Století. Hra obsahuje poměrně detailní pokyny z hlediska způsobu provádění, jako informace o choreografii, kostýmech, zařazení v rámci officia. Hra se odehrávala v rámci večerních hodinek (nešpor) v úterý oktávu velikonočního. Proto je rovněž v našem ztvárnění pojata jako součást širšího celku, tj. velikonočních nešpor.

Drama obsahuje tři scény: setkání dvou učedníků s neznámým poutníkem v Emauzích/apoštolové ve večeřadle a scéna s nevěřícím Tomášem. V samém závěru hry jsou všichni konfrontování s radostnou zprávou o zjeveném Kristu, když ho apoštolové přivádějí ve svém středu mezi shromážděný lid.

Celé vystoupení zakončuje slavnostní zpěv Magnificat, kterým se večerní chvály přirozeně uzavírají.

Schola cantus gregoriani - interpret

Svým pojetím navazuje na starobylou tradici jednohlasého gregoriánského chorálu, tj. vlastního zpěvu římsko-katolické církve. Od počátku se jedná o sbor liturgický: zpívá latinské mše a nešpory v Hradci Králové. Schola do svého repertoáru řadí i rané formy vícehlasu jakož i vokální polyfonii. Kromě liturgie schola vystupuje i koncertně (pravidelné recitály v HK (od 2014), festival Z.Pololáníka Česká Třebová (2015), festival Theatrum Kuks (2016), festival duchovní hudby ve Filipově-Jiříkově (2016) aj.). Vedoucím souboru je Jan Lorenc, který vystudoval gregoriánský chorál pařížské Ecole du choeur grégorien de Paris.