Opat Bohumil Vít Tajovský - výročí narození

Osobnost želivského opata Bohumila Víta Tajovského, který dalece přesahuje význam tamějšího regionu, si připomenou humpolečtí lidovci ve spolupráci s želivskou kanonií premonstrátů a místní Českou křesťanskou akademií. Ve středu 15. února v 17 hodin v sále humpoleckého muzea na Dolním náměstí pořádají besedu k 105. výročí jeho narození.

Želivský opat Jaroslav Jáchym Šimek při této příležitosti pozval redaktory Katolického týdeníku Aleše Palána a Jana Paulase, rodáky z Vysočiny a zároveň autory knihy o opatu Tajovském Člověk musí hořeti. „Vít Tajovský byl tak trochu součástí mé rodiny. Během svého působení v Humpolci se stýkal s mým dědou. Můj táta za ním jezdíval do Želiva na exercicie. V naší rodině jsme uchovávali monstranci, kterou v tamním klášteře přeměněném v lágr vyrobili z plechovek internovaní kněží. Vít Tajovský byl monument, který zkrátka nešlo obejít,“ říká k osobě Tajovského Aleš Palán.

Na úspěšný knižní rozhovor oba publicisté posléze navázali sborníkem Bohumil Vít Tajovský ve vzpomínkách a dokumentech. „Chtěli jsme Víta Tajovského představit z jiného úhlu pohledu, i očima mediálně méně známých lidí, kteří ho denně potkávali a poznali ho jako obyčejného člověka,“ dodává i Jan Paulas.

Bohumil Vít Tajovský se narodil 3. března 1912 v Klanečné u Havlíčkova Brodu. Ve 22 letech vstoupil k premonstrátům a o tři roky později byl vysvěcen na kněze. V lednu 1948 se stal opatem želivského kláštera a už 24. února 1948 byl akčním výborem v Humpolci označen za „nepřítele lidu“. V monstrprocesu, kdy Státní bezpečnost do želivského kláštera nastrčila zbraně, byl odsouzen k 20 letům vězení. Po 11,5 letech byl propuštěn, ovšem nadále byl sledován StB a mohl pracovat jen jako topič, lesní dělník a archivář. Teprve v roce 1993 se s komunitou řeholníků mohl vrátit do želivského kláštera, který v době komunismu sloužil jako internační tábor pro duchovní a pak i jako protialkoholická léčebna. Ve svém domovském klášteře, obklopen spolubratry, roku 1999 zemřel.