P. František Skřivánek, děkan na odpočinku v Golčově Jeníkově, napsal útlou knihu úvah, promluv, glos a reflexí s názvem Tušení obrysů křesťanství.
Jako „páteř svého vnímání křesťanství“, jak k němu dospěl za víc než padesát let svého kněžského působení, předkládá P. František Skřivánek (nar. 1937, na kněze vysvěcen v r. 1960), děkan na odpočinku v Golčově Jeníkově, útlou knihu úvah, promluv, glos a reflexí s názvem Tušení obrysů křesťanství. Již samotný název, připomínající jemné a plaché zacházení se slovy křesťanského spisovatele Jana Čepa, zřetelně sděluje, že se nejedná o suchopárné teologické traktáty, ale o jakéhosi duchovního průvodce pro současného člověka. Avšak takového, který nemusí být nutně praktikujícím křesťanem, ale má dobrou vůli ptát se po smyslu světa a hledat způsob, jak kvalitně prožít svůj život v inspiraci evangeliem.
Knížka je rozdělena do dvou částí – ta první objasňuje řadu věroučných pojmů, avšak nikoli karatelsky, nýbrž prostě a sdělně, se snahou na malé ploše vyhmátnout jádro třebaže složitého pojmu. Ta druhá část je souborem krátkých zamyšlení nad řadou palčivých a aktuálních problémů, které se dotýkají našich životů - v běžné každodennosti i při hlubším uvažování o době, kterou žijeme - křesťané jako menšina, vztah církve a moci, vztah k majetku, význam nepřátel, přiznání chyb a selhání atp. Skřivánkův „sešit úvah a podnětů venkovského faráře“ královehradecké diecéze nezapře autora, který umí pracovat s jazykem a trefným pojmenováním, vždyť sám je autorem několika knih /Jóga a křesťanství, Poodhalená minulost Golčova Jeníkova ap./.
František Skřivánek ve svých textech zužitkovává bohaté zkušenosti z kněžské pastorace, tedy život v blízkosti farníků a jejich trablů. Nemá klapky na očích a uvědomuje si, že s „naším hlásáním křesťanství není něco v pořádku“, že je mnohdy pro současný svět nesrozumitelné a navíc zatížené řadou nesmyslně nanesených požadavků. Sám k tomu říká: „Nejsem si jist, zda v oblasti křesťanské morálky jsou všechny požadavky, přednášené jako požadavky křesťanství, oprávněné.“
Na závěr své knihy P. Skřivánek přiznává, že napsání této knihy chápe jako „dokončení svého životního úkolu.“ A čtenář z jeho slov vnímá radostné prožívání kněžského údělu i úkolu, tedy služby druhým. A jak si pan děkan Skřivánek představuje Boha? „Jako milovníka dobré hudby a zpěvu jakéhokoli žánru. Představuji si, že hudebníky či zpěváky jsou jednotliví lidé. Bůh je pozorným posluchačem souzvuků, které produkují naše životy.“
Miloš Doležal
František Skřivánek – Tušení obrysů křesťanství /vydal Vladimír Kunc, Havlíčkův Brod, 2016/
