V pořadí 23. slavnost Řádu svatého Huberta a Hospitální nadace Františka hraběte Sporcka, proběhla již tradičně první říjnovou sobotu v areálu Hospitalu Kuks.
Kuks, Špork, Hubert. Tři jména – tři fenomény, které mají jedno společné - Svatohubertské slavnosti. Letos již po třiadvacáté, se ke cti a slávě české myslivosti sešel ve východočeském Hospitalu Kuks Řád svatého Huberta, odkazující se svým působením k době baroka, kdy na Kuksu vládl hrabě Špork, aby tak zdali hold Bohu, přírodě a mysliveckému umění. Slunečné podzimní počasí podtrhnulo svojí atmosférou vše, co se v areálu konalo. Dravci se představili v plné kráse své vznešenosti, stejně jako sladkovodní giganti, které představil sportovní rybář Jakub Vágner. Tisíce návštěvníků, mezi nimiž se promenádovala skupina stylově oblečených dam a pánů z doby Františka Antonína hraběte Šporka, viděly i kynologickou práci s loveckými plemeny psů, přičemž premiéru měl na Kuksu Tatranský durič. Vrcholem celých slavností se však stala troubená a zpívaná Svatohubertská mše, kterou za živé a zemřelé myslivce a lesníky odsloužil biskup Jan Vokál. Ten ve své promluvě k členům Řádu sv. Huberta a zcela zaplněnému kostelu Nejsvětější Trojice zdůraznil, že osobní úkol musí člověk rozhojňovat a nesmí zakonzervovat svá obdarování, k nimž je třeba naopak přidat vlastní přičinění. Jestli si to vzal k srdci i výr ve třetí lavici, se asi nedozvíme. (SrP)
Další zprávy
Synodální proces ve své realizační fázi
