Tři novokněží královéhradecké diecéze mají různé představy o svém působení. Všichni ale hoří touhou sloužit.
Královéhradecká diecéze má od soboty 27. června tři novokněze. Jsou jimi Jiří Jakoubek, Filip Dušek a Ondřej Kunc. Vysvětil je biskup Jan Vokál.
Jaký byl prvním impulz k vašemu rozhodnutí stát se knězem?
P. Jakoubek: Od dětství jsem kněžství vnímal jako alternativu a nakonec jsem se pro něj rozhodl. Teď přichází věrnost a neustálé obnovování rozhodnutí. Hodně mě ovlivnili pardubičtí salesiáni a paní Květa Vokolková.
P. Dušek: V roce 2007 jsem se zúčastnil setkání mládeže v Táboře. Když jsem viděl přicházet špalír kněží a jejich rozmanitost, řekl jsem si, proč bych knězem nemohl být i já. Vizuální dojem tak zapůsobil jako jiskra, která probudila to, co ve mně už dávno bylo.
P. Kunc: Promlouvání kněží. Cítil jsem touhu vědět, co vědí oni a umět o Bohu mluvit tak, jak oni. Pokaždé, když jsem je slyšel, tak jsem zažíval chvíle s Hospodinem. Chtěl bych, aby je zažívali i druzí.
Jaké pocity jste prožíval při kněžské svěcení?
P. Jakoubek: Velkou radost. Pán mi ji určitě poslal, abych unesl vážnost okamžiku. Svěcení jsem vnímal jako Boží milost a dar.
P. Dušek: Svěcení jsem prožil v klidu a pokoji. Myslím, že se lidé hodně modlili a za to jim děkuji.
P. Kunc: Velmi výrazně jsem si uvědomoval, co znělo v konsekrační modlitbě – aby Bůh prohluboval naši touhu po svatosti, protože právě v ní spočívá kněžství.
Až nastoupíte do farnosti, jaké budou priority pro vaše kněžské působení?
P. Jakoubek: Chci být dobrý služebník lidí a dát jim pocítit, že je má Bůh rád. Pokud to pocítí skrze mě, budu rád a víc si nepřeji.
P. Dušek: Prostě dělat to, co mám jako kněz dělat - poctivě vykonávat kněžské povinnosti a být k dispozici lidem. Zvlášť silně ale vnímám touhu sloužit lidem na okraji, kteří jsou nejpotřebnější – bezdomovcům či Romům.
P. Kunc: Chci dbát na to, aby lidé pociťovali Boží milosrdenství skrze svátosti. Zejména skrze svátost eucharistie a svátost smíření. Těm dávám hlavní důraz. (peš)