Stovky dívek prošly salesiánským internátním zařízením, které jim pomohlo najít sebe samu.
Do řady jubilantů se k jiným zařízením v diecézi, které si toto výročí připomínaly vloni, přidává letos i Salesiánský domov mladých (SDM) v Hradci Králové – Kuklenách. SDM v současnosti poskytuje klidné ubytování a možnost života v křesťanském prostředí téměř šedesáti středoškolačkám a vysokoškolačkám, které přicházejí studovat do Hradce Králové. V roce 1993 byl založen jako Církevní dívčí internát (CDI) zejména pro dívky z Biskupského gymnázia. Během let se na čas stal Církevním domovem mladých (CDM) a od roku 2015 je církevní právnickou osobou, kterou zřizují sestry salesiánky (Dcery Panny Marie Pomocnice).
Takové výročí je třeba pořádně oslavit, takže se připravují rovnou oslavy dvě: v sobotu 17. června ve 14.30 bude děkovná mše svatá a následný program v sále domova určený zejména pro bývalé studentky a jejich rodiny. Druhým momentem je úterý 3. října, kdy se k oslavám sejdou zejména stávající studentky a dobrodinci. Mši svatou bude celebrovat biskup Jan Vokál a poté bude příležitost ke vzájemnému setkání.
Zeptaly jsme se bývalých studentek, které u nás bydlely v minulosti v době svých studií…
Na co z tvého pobytu v salesiánském domově ráda vzpomínáš?
Na intru jsem měla štěstí, že jsem si s velkou částí holek rozuměla a s některými z nich jsme v kontaktu až do současnosti. Vzniklo pár přátelství, která doufám ještě nějaký ten pátek či sobotu vydrží. Těžko se to popisuje, člověku se vybavují spíše střípky. Přes chvíle, kdy jsme se spolubydlícími řešily vážné věci (např. do koho jsme hrozně zamilované), občas nás na nižším gymplu trápily některé vychovatelky (ano, nemá se to dělat), sprinty přes celý intr do hovorny (tahle místnůstka asi na intru v době mobilu neexistuje), chvíle napětí, jestli přišel dopis a čeká u vrátnice, úterní mše (měla jsem vždycky problém s počítáním dob, takže chudák Maruška Vavříková musela držet rytmus za nás obě, možnost zajít si večer do kaple (což jsem mohla dělat mnohem častěji). Ráda vzpomínám na židovské tance, oslavy Dona Bosca (nebývala tehdy lepší snídaně?) lenost cvičit na varhany a ojedinělá taneční modlitba s Jančou v kostele (bylo to pro mě tak nové, že to musím zmínit... dnes moc v těch lavicích sedíme), srazy na dřevěných schodech (nejvíc si ale pamatuju jednu neděli večer, kdy jsme se dozvěděly, že zemřela Lucka...), doučování francouzštiny a angličtiny. Bylo by toho víc - rozhovory, dohadování ohledně úklidu (od označení nejhůř uklizený pokoj po brigádu jako uklízečka), ale nechám prostor jiným a moje střípky jsou jen část mozaiky... Marta
Přinesl ti pobyt v salesiánském domově nějakou konkrétní zkušenost do tvého dalšího života?
Určitě tu pracovní - úklidy, a pak noční vychovatelku. A taky dost hluboce to, že člověk se nehodnotí skrze jeho výkon/co všechno stihne, dokáže, udělá… Ale skrze to, jaký je. Myslím, že až třeba ve druháku jsem se trochu uvolnila a přestala jsem chtít tolik věcí stíhat a dělat je co nejlépe. Že prostě někdy stačí jen být, a přitom se má hodnota nijak nezmění… Což teda je práce až doteď na dlouhý lokte. Ale počátek toho uvědomění byl na intru, i když jsem si to pojmenovala až mnohem později. Pavlína
Naučila jsem se, co je upřímnost, odvaha vyjít ze svého stereotypu nebo poznat své kvality a nebát se je využít. Samozřejmě intr mi přinesl řád do denního i týdenního programu. Naučil mě samostatnosti v rozhodování, ale s tím, že se můžete kdykoli poradit s někým zkušenějším, kdo vás přijímá se všemi chybami takové, jací jste. Mohla jsem se s klidem svěřit se starostmi, které jsem si přinášela ze své rodiny nebo ze školy. Byly jsme na intru jako jedna rodina, pokud byly všechny holky doma, bylo to fajn, ale pokud někdo třeba daný týden onemocněl, bylo tam prázdné místo. Nejdůležitější byl však humor, radost nebo povzbuzení pokud se něco zbytečně dramatizovalo. Anna
Kdybys měla CDI/CDM někomu doporučit, co bys mu řekla?
Že mu CDI určitě doporučím, protože to je příjemný, rodinný internát, kde je o člověka zájem a jsou tam lidé, kterým může důvěřovat. Justina
Pokud by šlo o člověka nevěřícího, doporučila bych mu CDI/CDM jako místo, které rozhodně není anonymní ubytovnou, nehrozí zde opuštěnost, sestry jsou zvyklé komunikovat otevřeně i s nevěřícími. A pokud by se jednalo o věřící osobu, dodala bych, že je to ideální místo s duchovními možnostmi a podporou. Marie
Je to víc než intr, je to druhý domov. Kristýna
