Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 2,14.22-28
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé – pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: »Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.«“
Petr promluvil k lidem.
Hovoří s autoritou a beze strachu. Nemá totiž co ztratit. Ví, co získal. U Getsemanského jezera dostal ujištění o přátelství s Kristem, obdržel pověření ke službě a nyní o letnicích přijal Ducha Svatého. Už to není Petr „sebevědomý borec“, ani Petr „Pokořený“, ale muž Boží. A to mu už nikdo nevezme. Petr si nic nenamlouvá a ani druhým se nebojí říci nepříjemnou pravdu. Takže dávejte pozor – bude to důležité: Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském a vy jste ho zabili.
On nechce posluchače ničit výčitkami. Nastaví pravdivé zrcadlo, ale pak ukáže cestu ven. Ano, Ježíš jako Boží Syn dobrovolně přijal potupnou smrt, ale třetího dne vstal z mrtvých, protože nebylo možné, aby zůstal v moci smrti. Už jen proto, že láska je silnější než smrt a láska je Bůh… A tento Ježíš nabízí přátelství i vám.
Jak by asi Petr promluvil dnes?
Možná takto: Ježíš zemřel a zvítězil nad smrtí a žije mezi vámi. Dovolíte mu, aby žil i ve vás? Na počátku křesťané žili opravdově s Kristem a věrohodně ho zvěstovali druhým. Kde je vaše víra, nadšení a odvaha hlásat evangelium současnému světu? Lidé jsou stále stejní. Jako kdysi, tak i dnes touží po Lásce, po Dobru, po smyslu – po Bohu. Ukážete jim ho?
Zkusme chvíli přemýšlet a odpovědět na tyto otázky:
Dokážu říci pravdu s láskou, abych neranil, ale léčil? Snesu od druhých pravdu o sobě? A co my, křesťané – nebojíme se podívat pravdě do očí? Je nás málo… A není to tak dobře? I na počátku to byly diasporní /malé/ skupinky, obce. Církev je kvas a sůl…, těch nikdy není potřeba moc, ale musí být čerstvé, dávat chuť, sílu a zdraví okolnímu světu. Běda soli, která ztratí svou solivost! Nesmíme dopustit, aby se pro naši pohodlnost nebo strach ztratil jediný člověk. Kdo konkrétně v tento čas v mém okolí potřebuje přátelské slovo, mou modlitbu?
Jan Linhart
×××
Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)
Další zprávy
