Postní zamyšlení na každý den doby postní.
Jan 2,13-25
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: »Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.« Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
V evangeliu dnešní neděle čteme Janovu zprávu o vyhnání prodavačů a směnárníků z chrámu. Ježíš je ponořen do hlubokého dialogu s Otcem, proto horlí pro jeho dům. Ježíš jedná z hloubky a intimity synovství. Očima víry vidíme nikoliv hněv, nýbrž projevy vášně. Otec je pro Syna nejdůležitějším. Od něho Ježíš přichází, k němu se vrací, jeho je Beránkem, jím je oslaven. Čtenáři mohu doporučit rozjímání o Ježíši, jenž je ponořen do stravujícího vztahu s Otcem. Spočívat u prosté a hluboké skutečnosti, že Ježíš je milován a sám miluje. Rád pozoruji milované a milující lidi: mateřskou přízeň, rodičovskou náklonnost, sourozeneckou soudržnost, něhu a úctu mezi partnery. Očima naší modlitby můžeme takto nahlížet na Ježíše. Ježíšova identita a radost spočívá ve vztahu k „Abba“.
Dříve než budeme meditovat o Ježíšových slovech a znameních, hledejme v modlitbě, jakou hloubku má Ježíšovo srdce. Chrám, který chce Ježíš očistit od trhovců, je místem, kam má přicházet člověk, aby se setkal s Bohem. Popisovaná scéna se odehrála dost možná na nádvoří pohanů, a kdyby se jednalo o rozsáhlý konflikt, jistě by zasahovala chrámová stráž. Nejedná se tedy nejspíš o velký incident či konflikt týkající se organizace chrámového provozu. Jde o znamení. Postižení prodavači a směnárníci, kteří se znamení dožadují, byli, aniž si to uvědomili, jeho svědky. Nyní svědčil Ježíš o svém vztahu k Otci, bojoval za jeho věc. Chce, aby člověk předstupoval před jeho Otce s úctou, nevadí, že slabý a hříšný, všemožně zraněný a zatížený. Skutečným problémem duchovního života je banalita a povrchnost, kterou symbolizují trhovci a směnárníci. Skutečným problémem je nepochopení, že chrám je domem modlitby a lidské srdce chrámem. Na Ježíšova mnohá svědectví ve prospěch Otce odpovídá Otec svými svědectvími ve prospěch Ježíše. Vrcholným svědectvím pak bude, až Otec znovu postaví rozbořený chrám Ježíšova těla.
David Bouma
×××
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)