Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Lk 1,67-79
Janův otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a pronesl tato prorocká slova: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna ústy svých svatých proroků; zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci, rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: že nám dopřeje, abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu, dát jeho lidu poznání spásy v odpuštění hříchů z milosrdné lásky našeho Boha, s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
Když Zachariáš mluví ke svému synovi, zní to skoro jako motivační proslov plný důvěry a odhodlání. Co může být větší motivací pro syna či dceru než bezvýhradná podpora vlastního otce? Malý Jan mohl slyšet něco úplně jiného: „Synku, nejsem si jistý, jak bys to mohl zvládnout… Mám o Tebe strach. Co když to všechno pokazíš? Hlavně, kdyby šlo do tuhého, hned všeho nech a vrať se zpátky k nám domů.“ Dokázal by se Jan i v této situaci stát Prorokem? Přáli bychom si, abychom dokázali plně důvěřovat v Boha a v jeho dobrotu. A abychom tuto důvěru dokázali šířit i ke svým dětem. Abychom je nepřipravili o jejich ideály, velké odhodlání a touhu dokázat něco pro lepší svět. Aby postupně nevyhaslo to světlo nadšení a úžasu, které je v očích každého malého dítěte. Kéž se nebojíme přijímat i velké výzvy. A pokud velkou výzvu přijmou naše děti, ať jsme jejich oporou. Vždyť i my, rodiče, jsme děti Boží a naší oporou je sám Bůh.
Kateřina a Štěpán Krtičkovi
xxx
Aby byl člověk připraven k pravému setkání s druhým, musí na něj hledět vlídným pohledem. Toho není schopen, pokud v něm převládá pesimismus, který vyhledává nedostatky a chyby druhých, možná jako kompenzování svých komplexů. Vlídný pohled nám umožní nezdržovat se příliš u toho, v čem je druhý omezen, a s touto tolerancí můžeme pracovat na společném díle, třebaže jsme rozdílní. Vlídná láska buduje svazky, pěstuje vztahy, vytváří nové sítě integrace a spřádá pevná společenská vlákna. Tak chrání sebe samu, neboť bez smyslu pro sounáležitost nemůžeme podporovat službu druhým, protože pak bude každý hledat jen svoje vlastní výhody. Takovým způsobem není možné spolu žít. (Amoris laetitia, odst. 100)
xxx
Prosíme tě, Pane Ježíši, pospěš a neprodlévej, ať tvůj příchod posilní a povzbudí všechny, kdo plně důvěřují v tvou lásku. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě… (Vstupní modlitba)