Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Lk 1,46-56
Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
„Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.“
Maria touto větou začíná Magnificat, svoje vyjádření životního postoje, víry, pokory a vděčnosti Bohu, a také velké vnitřní radosti… „můj duch jásá“…
V adventu často slýcháme, jak se děti těší na Ježíška. Na Vánoce je nejkrásnější radost v dětských očích, když najdou pod stromečkem dárky.
Zkusme hledat v tyto dny Boha. Narozeného Boha. Je všude kolem nás a je i v nás. Je to poznat z našeho života? Nepůsobíme spíš unaveně? Je naše duše a mysl nasměrovaná na Boha v každou chvíli?
Není, nedíváme se často správným směrem. Ale to je přirozené, rozptyluje nás spousta věcí a situací kolem nás, ale můžeme stále začínat znova. Náš život se pak skládá ze samých začátků, a to je také přirozené, ale chce to odvahu, takovou, jako měla Panna Maria.
Advent a blížící se Vánoce jsou jednou z mnoha příležitostí začít znovu, odhodit všechno nepodstatné a zbytečné. Hledat i tu sebemenší příležitost, jak druhému být nablízku, udělat mu radost.
Ježíš nepřichází jen o Vánocích, ale každý den a je v každém, s kým se setkáváme. Jakákoliv všední situace nám dává možnost volby – myslet na sebe nebo myslet na druhé. Na Štědrý den si často dáváme dárky, abychom si připomněli radost z obdarovávání. A víme, čím uděláme radost ostatním další den?
Příklad Panny Marie je jednoduchý a geniální… není absolutně závislý na našich schopnostech, zdravotním stavu, úrovni vzdělání ani společenském postavení. Je to jen a jen o naší odvaze udělat znovu a znovu každodenní rozhodnutí pro dobro, pro druhé… prostě pro Boha. Pak se ten náš postoj bude co nejvíce podobat Panně Marii, naše duše velebí Boha a náš duch v Něm jásá… A ať je to na nás vidět… V adventu, na Vánoce, každý den.
Veronika a Marek Demlovi
xxx
Bůh svěřil rodině plán učinit svět „domáckým“, aby všichni mohli považovat každého člověka za svého bratra: „Pozorný pohled na každodenní život dnešních mužů a žen ukazuje na bezprostřední potřebu silné injekce rodinného ducha. […] Organizování společného života se totiž stále víc ocitá ve spárech byrokracie, která je naprosto cizí základním lidským svazkům, a navíc společenské a politické mravy dokonce vykazují často známky úpadku.“ Zato otevřené a solidární rodiny vytvářejí prostor pro chudé, jsou schopny navazovat přátelství s těmi, kterým se daří hůř než jim. Jestliže jim evangelium leží doopravdy na srdci, nemohou zapomenout na Ježíšova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali“ (Mt 25,40). (Amoris laetitia, odst. 183)
xxx
Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás napospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás, a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)