Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Lk 1,26-38
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.
Anděl Páně zvěstoval Panně Marii…
Nastal nejdůležitější okamžik lidských dějin, který třikrát denně připomínaly a někde ještě připomínají zvony našich kostelů a kapliček. Řeší naše vykoupení a je i počátkem jedné rodiny, která se stala vzorem všem rodinám – Svaté rodiny z Nazaretu.
Můžeme si z dnešního evangelia odnést třeba následující myšlenky: přichází anděl – Boží posel a Maria naslouchá. Je otevřená, plně přítomná ve svém srdci – je v něm pro Boha „doma“.
I k nám mluví Bůh, nejen slovy Písma, ale i různými událostmi, zážitky, setkáními. Ty jsou oním poslem – andělem, který nám má zprostředkovat Boží poselství, někam nás posunout… Při pohledu na uplynulý den se nabízí otázka: Kde jsem dnes potkal/a anděla a co mi řekl? Jaká byla má odpověď na jeho poselství?
A buďme „doma“ pro Boha i pro své bližní – otevření, připraveni naslouchat jako Maria.
Pro každou rodinu, fyzickou i duchovní, je domov důležitý. Je to místo, prostor, kde je nám dobře, místo vytvořené především v srdci, tvořené vztahy. Je to zároveň něco, co s námi jde po celý život. Skotský spisovatel a básník J. M. Barrie napsal: „Bůh nám dává vzpomínky, abychom měli růže v zimě“. Vracíme se k nim, abychom se potěšili, aby provoněly chvíle, kdy se cítíme sami, v dobách vyprahlosti, bolesti i radosti. Čím je člověk starší, tím víc vzpomíná na své dětství a mládí. Jaké to bylo doma, jak jsme chodili na výlety, hráli „Člověče, nezlob se“, drželi „černou hodinku“, jak jsme se těšili na Štědrý večer, na jesličky, jak krásné byly vánoční svátky plné tajemné vůně cukroví a jehličí… Záleží i na nás, budou- li mít dnešní děti v zásobě růže vzpomínek.
Když pozveme do svých životů tu, která připravila domov pro Ježíše na zemi, pomůže nám s jeho utvářením a vyprosí nám otevřené vnímavé srdce pro Boží poselství.
Václava Horáková
xxx
Vtělení Slova do lidské rodiny v Nazaretu svojí novostí hýbe dějinami světa. Potřebujeme se pohroužit do tajemství Ježíšova narození, do Mariina přitakání andělovu zvěstování, kdy ve svém lůně počala Slovo… Tajemství Pánova narození a Nazaretské tajemství je provoněné rodinou! (Amoris laetitia, odst. 65)
xxx
Bože, tvé věčné Slovo se při andělově zvěstování stalo v lůně neposkvrněné Panny člověkem, a ona ho s pokorou přijala, stala se jeho příbytkem a byla naplněna světlem Ducha svatého; pomáhej nám, abychom i my pokorně přijímali a plnili tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)