Tématem letošní brožury Velikonoce je slavnost Seslání Ducha Svatého. Autoři textů jsou naši biskupové a kněží.
Sk 2,42-47
(Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v (bratrském) společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.
S Kristem uprostřed
Na první pohled není patrné, že „ideální“ jeruzalémské společenství ve Skutcích apoštolů a první příchod vzkříšeného Pána mezi ustrašené apoštoly mluví o téže Církvi. Ve skutečnosti nás oba úryvky poučují, co činí Církev Církví.
Apoštolské učení, společenství (řecky konónia), lámání chleba a modlitba tvoří od začátku čtyři pilíře Církve. Z úryvku Janova evangelia se dozvídáme, že ty čtyři prvky jsou bytostně spojeny s Kristem. Apoštolské učení bez živého vyznávání Ježíše by bylo bezduchou ideologií. Společenství bez Krista uprostřed by se stalo fan klubem toho či onoho kněze nebo biskupa – jak to někdy bývá. Lámání chleba bez správné eucharistické víry a zbožnosti by se zvrhlo v pouhou společenskou show. A modlitba bez Tomášovy vroucí víry v Krista by se redukovala na nadšený zpěvácký spolek nebo společné meditování nad svým „já“.
Kéž se ve velikonoční době obnoví naše víra! V čem? V pohledu na Krista. Zmrtvýchvstalý Pán poprvé vstupuje mezi učedníky. Evangelium neuvádí zeměpisné místo, kde se to stalo – předpokládáme, že v Jeruzalémě. Rozhodující totiž je, že Ježíš přichází „tam, kde byli učedníci.“ To znamená, že i když jsme plní strachu, buďme spolu. Naše shromáždění přitahuje Pánovo srdce. Přichází mezi nás. Jedním z tragických covidových selhání křesťanů bylo, že mnohdy rezignovali na to, že se budou shromažďovat k očekávání Pána. „Stanul mezi nimi“ – řecký text říká doslova: „uprostřed nich“. To je důležité. Pán chce být v našem středu, ví, že musí být naším středem. Jinak nám nic nepomůže. Odsunout Krista na okraj, vyhradit mu třeba jen druhé místo znamená zřeknout se Tomášova vyznání „Pán můj a Bůh můj.“ Udělejme o Velikonocích znovu rozhodující krok svého života: Postavme Krista do středu. Dejme mu v životě opět první místo.
Jaroslav Brož
×××
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha Svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)
Další zprávy
