Adventní dobou s texty na každý den z tradiční brožury.
Úryvek z Bible
(Mt 1,18-24)
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než začali spolu žít, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.
Zamyšlení
V dnešním úryvku evangelia se nedočteme, co všechno Josef dělal, ale jistě to byl muž pracovitý, aby zabezpečil svou budoucí rodinu. Závažná a dramatická situace, které byl vystaven, končí vysvětlením a ujištěním ve snu: „Neboj se…“
Pro každého z nás Bůh připravil originální cestu života, ze které vidíme dopředu jenom kousek. Máme zkušenost, že se někdy stáčí směrem, o kterém nevíme, jestli vůbec vede ke správnému cíli. Bůh je ale věrný a podobně jako Josefa i nás ve chvílích ticha ujišťuje o své blízkosti.
Když se ohlédnu zpátky za prožitým Jubilejním rokem, vidím, že jsem i já mohla Boží hlas zaslechnout. A žasnu, kolik příležitostí jsem k tomu dostala! Boží režie vedla celou naši farnost plánovanými, ale i nečekanými událostmi. Mimořádné místo v mém srdci má aktivní účast se scholou na Národní pouti, a to při křížové cestě a v Bazilice sv. Petra. Byli jsme opravdu „uvnitř“ událostí a blízko milostem, které pro nás Bůh připravil. A když jsme při květnové – tentokrát farní – pouti mohli být na Svatopetrském náměstí právě v době zvolení papeže Lva XIV., zažívali jsme na opravdu vanutí Ducha Svatého.
Jubilejní rok nám ale přinesl i překvapivou zprávu o změně pana faráře, následné loučení s ním a vítání kněze nového. To všechno s sebou neslo mnoho výzev i úkolů. Ale zakusila jsem (jako Josef), že právě v tichu přichází Boží ujištění: „Neboj se, vím, kudy tvoje cesta povede…“ Dnes už můžu říct, že jsem i tyto chvíle zvládla díky tomu, že jsem dokázala – což pro mě bývá dost těžké – opustit svoje představy a svěřit vše Boží prozřetelnosti v modlitbě, při adoraci nebo ve mši svaté. Díky prožití tohoto mimořádného roku tak ve mně nově rezonuje myšlenka, že tento navenek „ztracený čas“ pro Boha je ve skutečnosti tím nejlepším ukazatelem i zdrojem síly pro další cestu.
(Autor zamyšlení: Veronika Poslušná )
Vstupní modlitba
Prosíme tě, všemohoucí Bože, zbav nás tíživého otroctví hříchu, abychom žili ve svobodě, kterou nám přinesl tvůj Syn, Ježíš Kristus, jehož narození se připravujeme oslavit. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého...
Další zprávy
