Otto Storg

Otto Storg se narodil ve Schweinfurtu 16. září 1914. V roce 1936 složil maturitu ve Würzburgu a poté vstoupil tamtéž do kněžského semináře. V roce 1940 musel přerušit studium teologie, aby se mohl zúčastnit francouzského tažení. Dne 16. března 1941 ho biskup Matthias Ehrenfried vysvětlil na kněze. Jen o čtyři týdny později byl mladý kněz znovu povolán k vojenské službě a během ruské ofenzívy konal zdravotnickou službu.

Otto Storg ve svém životopise u příležitosti svých 90. narozenin napsal, že zažil „hrůzy strašné války“. Často se podělil o své jídlo s chudými ruskými ženami a dětmi. Po dobytí Kyjeva na konci roku 1941 měli být všichni Židé ve městě vyhlazeni. Ale během odsunu se mu podařilo izolovat asi 200 zajatých Židů a osvobodit je.

V roce 1945 se Storg vrátil do své vlasti a nastoupil do své první kaplanství ve Fellenu. Další zastávky byly Wörth, Alzenau a Amorbach. V roce 1952 se Storg stal farářem v Soden, 1959 v Hendungenu. V roce 1962 mu biskup Josef Stangl svěřil farnost Bischwind. Zároveň spravoval farnost v Mönchstockheimu. Obzvláště měl rád poutní kostel „Bischwinder Kappel“, který se mu podařilo obnovit. Obce Bischwind a Mönchstockheim poděkovaly svému dlouhodobému faráři udělením čestných občanství a zlaté medaile za jeho angažovanost. O obě farní komunity se staral 37 let.

Otto Storg se rovněž od roku 1980 podílel na stavbě kostelů v Tanzanii. Pro tři kostely v diecézích Iringa, Njombe a Songea poskytl finanční prostředky z darů a vlastních peněz.

18. září 2004 se Storg stal čestným kanovníkem Katedrální kapituly při chrámu Ducha Svatého v Hradci Králové. Podle něj se spojení s Hradcem Králové datuje do roku 1944. V té době byl pacientem v tamní nemocnici. Po otevření hranic po Listopadu 1989 se Otto Storg vrátil do Hradce Králové a byl, dle vlastních slov, nemile překvapen tíživou situací místní církve, která v té době konečně mohla začít svobodně působit po dlouhém období totality. Od té doby pak pravidelně pomáhal Královéhradecké diecézi ve zprostředkování pomoci.