Úterý Svatého týdne


Postní doba
Datum:

Tématem letošní postní brožury je cílená snaha o osobní růst – výchova. Kromě duchovních do ní přispěli také pedagogové a rodiče.

Jan 13,21-33.36-38

Když Ježíš seděl se svými učedníky, v duchu se zachvěl a s důrazem prohlásil: „Amen, amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“ Učedníci pohlíželi jeden na druhého v rozpacích, o kom to říká. Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval. Šimon Petr na něj kývl a vybídl ho: „Zeptej se, kdo to je, o kom to říká.“ On se naklonil k Ježíšovým prsům a zeptal se ho: „Pane, kdo je to?“ Ježíš odpověděl: „Ten je to, komu podám omočené sousto.“ A vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. Po tom soustu vstoupil do něho satan. Ježíš mu pak řekl: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Z ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nerozuměl, proč mu to řekl. Poněvadž Jidáš spravoval pokladnu, mysleli někteří, že mu Ježíš nařídil: „Nakup, čeho potřebujeme na svátky“, nebo aby dal něco chudým. On pak vzal sousto a hned odešel. Byla noc. Když (Jidáš) odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jak jsem řekl židům, říkám teď i vám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete. Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.“ Petr mu řekl: „Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!“ Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

Když čteme z uvedeného Janova textu v úterý Svatého týdne, uvědomujeme si, že už se přiblížila „ta hodina“, Jeho hodina, Mistrova hodina. Je to především čas zásadní zkoušky. Hodina, ve které má vyjít najevo smýšlení mnoha srdcí. Čas vyučování skončil nebo lépe řečeno právě vrcholí slovy a gesty, která už navždy zůstanou podstatná. Zkoušce je vystaven na prvním místě sám učitel. Bývá tomu tak i při výchově. Zkouška je zkouškou nejen pro ty, kdo byli vedeni. Ježíšova zkouška je nezměrná a On jí čelí s pokojnou silou a důstojností, protože „ačkoli to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti.“ (Žid 5,8). Výše uvedený text dává tušit, že součástí Mistrovy zkoušky skutečně jsou i postoje těch, které tak trpělivě celé měsíce vedl. Otevřená zrada i namyšlená nevyzrálost ho jistě bolí. Nezanevře však na nikoho z učedníků, dokonce ani na zrádce. Vždyť v oslovení „příteli“ není žádná ironie (Mt 26,50). Petra si vyvolil, zná jeho přednosti i slabosti. Ví dobře, jak bolestně se Šimonova nevyrovnanost zanedlouho projeví v jeho zapření, a přesto ho neodepisuje: „ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry.“ (Lk 22,32).

Vidíme již, že zásadní zkoušce jsou vystaveni i ostatní apoštolové. Tak jako mezi studenty jsou rozdíly, i oni zvládají „tu hodinu zkoušky“ různě. Výborně obstojí Jan, který leží nejen na Ježíšových prsou v ještě poklidné a slavnostní atmosféře velikonoční večeře. Milovaný učedník i dál prokáže svou zralost, když jako jediný ze žáků bude stát pod křížem (Jan 19,26). Zkoušku v „oné hodině“ však potvrdí i u prázdného hrobu: „Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil.“ (Jan 20,8). Je to radost, když žák pochopí svého učitele i jeho učení a zůstane mu věrný.

Přesto i ti, kteří Ho „opustili a utekli“ (Mk 14,50) nejsou odepsáni. V čele s Petrem musí „složit reparát“. Nepropadli, jen v náročnosti dění byli protříbeni, ale nakonec obstáli: „Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.“ (Jan 20,20). Ovšem Petrovi navíc dá Zmrtvýchvstalý Ježíš ještě rozšířenou možnost složit zkoušku. On pak může v pokoře a pravdivě vyznat lásku svému Mistrovi (Jan 21,15-18).

Jen jeden jediný vstoupil do noci, ze které už nechtěl vyjít. Nejenže nepochopil Mistra a Jeho učení, ale přímo Ho svou zradou zavrhl. I to se v životě děje, sebelepší vedení a péče nemusí vést k dobrému výsledku. Bůh respektuje lidskou svobodu.

Ježíš se brzy rozloučí, nenechá však učedníky bez pomoci, slíbil jim pomocníka: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás 13a). Učedník prošel formací i zkouškou. Teď se před ním otvírá cesta, na které má uplatnit to, k čemu vyzrál. Ani tady však nebude stavět jen a jen na sobě, ale v Duchu Svatém bude stále spojen se svým Učitelem.

Jiří Heblt

×××

Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať s Kristem prožíváme památku jeho umučení, abychom mohli dosáhnout odpuštění, které nám zasloužil svou smrtí na kříži. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

(Vstupní modlitba)

 


Další zprávy

Z diecéze

Výpravy prstem po mapě

Než budeme moci vyjet opravdu na cesty, vyjeďte si on-line prostřednictvím velkého cestovatelského přednáškového cyklu.
Rok sv. Josefa, Z diecéze

Rokolská Cesta manželů se snoubenci a se sv. Josefem

Přijďte si pro požehnání snoubencům.
Covid 19, Česko

Covid 19 aktuálně

Současná státní opatření.